Nikdo už o tom nehovoří

Asi je pravdou, že lidé jsou už jen totalitní ovce.  Jde o nový software iDnesu. Je zaveden už téměř dva měsíce. Jenže stále řádně nefunguje!!!

Ano, samozřejmě, lze akceptovat postoj třeba pana Matějky, že autoři využívají možnosti „zdarma“ publikovat své názory na tomto portálu. A platí za to celou řadou obstrukcí, nebo omezení, které si portál v licenčních podmínkách vymiňuje a má do jisté míry pravdu.

Když ale prozkoumáme pozadí takových digitálních smluv, nemusí to být tak jednoduché. Ano, pan Matějka kdysi dávno uprchl z tohoto portálu a vytvořil si soukromé stránky na vlastní náklady. Problémem se stalo to, že zatímco na portálu iDnes měl čtenost v řádu desetitisísů, na své soukromé adrese zanedbal komerční stránku věci a denní návštěvnost mu spadla na méně, než několik desítek.

Takže se posléze pokorně vrátil na iDnes (s významně nižší frekvencí článků) a svůj soukromý portál zablokoval. To se zdá být logickým jednáním, jen to není pravda úplně celá.

Portál iDnes, někde v pravidlech, stanovuje, že každý článek se užitím poskytnutého software stává majetkem společnosti MAFRA a. s. Netvrdím, že to není v souladu se zákony! Jen mám silný pocit, že byla silně omezena autorská práva těch dělníků klávesnic a myšlenek.

Ano, rozumím tomu, že autoři vstupují dobrovolně do nějaké smlouvy s protistranou, která slibuje poskytnout jim „zdarma“ publikační prostor. Potud fajn.

Jenže jsou zde dva právní aspekty. Už dlouhodobě se jedná o to, že je poměrně diskutabilní přivlastnění si autorských práv k článkům společností MAFRA (nejsou jimi) a následně sekundárními, následnými změnami pravidel pro užití toho prostoru „zdarma“.

I kdybychom přistoupili na výchozí situaci, že na stanovená pravidla přistupujeme dobrovolně a směňujeme vysokou návštěvnost portálu za vzdání se autorských práv k nějakým svým textům (opakuji, je to právně sporné), pak ovšem MAFRA tuto smlouvu porušila tím, že změnila zobrazovací podmínky pro články, které byly za jiných podmínek publikovány dříve.

Tedy práce autorů (za tehdejších podmínek) byla silově a jednostranně zničena smluvní protistranou MAFRA dodatečnou změnou pravidel. Ne vzdáleně to připomíná chování jakéhokoliv jiného silového monopolu.

Jen na okraj poznamenávám, že běžně fungující knižní nakladatelství respektují tu část autorské invence a vkladu, která autoru nějakého textu náleží, jeho vlastnická práva k obsahu textu.

Mám tím na mysli třeba to, že sesterský portál iDnes (SME.sk) je ochoten (alespoň částečně) honorovat některé články. Vím, není to mnoho, ale má to jistý smysl.

Kdysi dávno jsem se stal přispěvatelem Lidových novin. Druhdy ilegálních, později legalizovaných. Ale (i za redakčně krácený komentář) jsem automaticky dostával honorář. A ne malý, za ten počet písmen. Ale to byly ještě Lidové noviny Lidovkami.

Přeložme to do soudobé podoby. Ano, máme právo publikovat na hojně navštěvovaném portálu, ale naopak už nejsme držiteli autorských práv k textu, který jsme napsali. Navíc si ten portál vydělává na svoji existenci tím, že masivně prodává reklamu (proč ne?).

Jen provozovateli nedochází, že tu mnohačetnou reklamu prodává jen proto, že má vysokou návštěvnost, kterou mu, mj. generují autoři článků a nakonec i komentářů k nim. Každý článek = jedna reklama (dnes tři), každé zobrazení článku je jeden potencionální hit (dnes tři), každý komentář je zobrazením reklamy (tří a více).

Píšeme zde jen z nějakého důvodu osobní grafomanie a neuvědomujeme si, že je to jen past na vejry. Že jde jen o obyčejnou komerci, kterou živíme, na které se však ekonomicky nepodílíme. Každý, i blbý článek, je ekonomickým ziskem MAFARA a. s. Články mají jediný efekt: vy pište jako blbci (jeden solidní článek stojí i několik hodin práce, a pokud je jen maličko odborným, pak i rešerše k němu) a my inkasujeme. Tak to je.

I Cvalínovy, Petříkovy, Kašukovy, Fojtíkovy a Vyvadilovy články nakonec dají jistou práci. Ten datový prostor pro jejich evidenci stojí v zásadě haléře, pakatel. Efekt je v tisících korun.

I ten software na jejich zobrazení obsahuje jen jednorázovou investici v řádu několika statisíců korun, tedy nesrovnatelnou s výtěží toho efektu. (Pokud je však ta částka opravdu investována do odborníků a ne do diletantů, kteří svému oboru ve skutečnosti nerozumí, jen zastávají pozice, ve kterých si hrají před majitelem na to, že jsou profesionály a ve skutečnosti jsou evidentními laiky.) Navíc majitele to nezajímá, protože počítá jen zisk a už si ve své stupiditě neumí vypočítat, že je to cesta do pekel. Anebo cíl…

Už dva měsíce portál iDnes hraje tu hru. Pište si, vy grafomani. Nám je jedno, že ty články mají anglosaskou úpravu (viděli jsme to na Reuters, tak to musí být správné). Nám je jedno, že to vlastně nefunguje, jen klikejte, nechte si vykreslovat ty odpudivé reklamy. My máme kšeft a hlavně plňte funkci užitečných idiotů: Pište zadarmo a komentujte. Každá taková věc majiteli vydělává miliony. Vy blbci!

Stejně stupidní je hláška, že systém si „nějak sedne“. Ne, software si nikdy „nesedne“, pokud je napsán špatně, nebo přespříliš komplikovaně. Ten softík blogů (se stejnou účinností) lze ve skutečnosti napsat asi v pěti MB kódu. A s cca pěti tabulkami databázového systému.

Je mi jasné, že toto je poslední článek z těch, kterými jsem za posledních osm let vcelku konsensuálně nechal vydělávat MAFRA a. s. Je mi jasné, že článek se velmi rychle ocitne v nežádoucích, v Hyde Parku, nebo zmizí úplně, stejně, jako já jako autor.

Dnes, právě teď, se stalo, že je mi to úplně jedno.