Češi vystrčili na EU holou zadnici

Nejen Češi. I Slováci. Slovenská volební účast ve volbách do ee-EU parlamentu se pohybovala kolem 13 %, česká málo přes 18,2 %. Ten fuck off ovšem dostala EU i z dalších států.

Osmdesát dvě procenta obyvatel české kotlinky dala jasně na srozuměnou, že je nějaký eueueuparlament vůbec nezajímá, neboť prohlédli, že se jedná pouze o jakousi pseudodemokratickou stafáž socialisticko-komunistické diktatury proletariátu.

Už od počátku existence EU (kdo ji vyhlásil a jakou pravomocí) se jednoznačně ukazuje, že nejde o vcelku srozumitelnou a rozumnou ekonomickou spolupráci národů a států kontinentu, ale o jakousi diktaturu, pouze se halící do demokratického hávu, ale neochvějně stojící na principech demokratického centralismu a internacionálního socialismu.

EU založená na pravicových, nebo liberálních principech je všem těm Schulzům, Barossům a jiným neomarxistům naprosto vzdálena a je pro ně nepřijatelná. Někdejší profláknuté heslo: „Deutschland, Deutschland, über alles“ zaměnili jen za: „EU, EU, über alles, aber mit Sozialpolitik für ganze Welt“. Anebo analogicky: „UE, UE, avant tout, mais avec la politique sociale pour monde entier“.

To české, nebo slovenské, či holandské: „We willen een Europese economische samenwerking, maar zonder centralisme en socialisme“ Bruselský slon v porcelánu nechápe. Spíše nechce. Vždyť oni to přece se všemi myslí dobře. Snad i možná, ale ty používané nástroje ukazují spíše opak.

Co způsobilo tu drtivou neúčast voličů ve volbách do EU Parlamentu? Asi dva aspekty:

Jednak pochopení, že naše zastoupení 21 poslanci (ještě politicky antagonickými zástupci) ve více, než 700mi set členném sboru EU nemůže přinést České republice jakoukoliv moc, nebo faktický vliv. Z části je na vině chybně přijatá Lisabonská smlouva, která ještě oslabila sílu a vliv malých států a národů. I když procentní vliv lidnatosti je u malých národů a států poněkud posílen, přesto je v rámci EU zcela nedostatečný, protože vlastně neobsahuje možnost jakéhokoliv veta. I ta nepříliš funkční OSN jakési veto obsahuje a je dokonce dosti často používáno.

Političtí velvyslanci ČR v EU nemají nejmenší zájem a důvod hájit nějaké národní zájmy České republiky. Jedná se pouze o jakési politicko-mocenské šarády, které nepřinesou voličům žádné ekonomicky efektivní výstupy, pokud nepočítáme soustředěný a cílený útok na principiální kapitalismus, tedy sabotování přirozených ekonomických vztahů neutuchajícími útoky levicovými dotacemi a jinými subvencemi do normálního prostředí. (Pochopitelně jde o intervence z cizích prostředků uloupených daňovými systémy.)

Tedy uzávěrem tohoto argumentu: (nejen) naše moc je zcela marginální a celou EU řídí dva velké superstáty, Německo a Francie. Často je předkládáno, že projekt EU tlumí politicko-vojenské antagonismy těchto dvou velkých (a rádo válčících) států a my bychom v tomto zájmu raději měli mlčet. Realita je dosti jiná. Pokud vezmeme v úvahu například Polsko, které se lidnatostí těm dvěma hegemonům blíží, jaký je jeho reálný vliv? Malý. A není naděje, že by se změnil. Proto je projekt EU nedemokratický, ačkoliv jsou jakési volby konány.

Druhým argumentem je zdrcující kritika předešlých poslanců v EU Parlamentu. Ať to byl roztlemený Špidlín, nebo křivoústý Ransdorf. Kde jsou jejich referáty, že v EU parlamentu se jednalo o tom a tom a oni hlasovali tak a tak ve prospěch naší republiky. A domluvili se s tím nebo oním, aby toho cíle dosáhli.

Nic takového jsem dosud neslyšel. Poslanci EU jsou zcela pragmatičtí zejména v ohledu na svoji osobní peněženku. Nachytali křivého Ransdorfa, jak si přišel do parlamentu odpíchnout účast, aby měl nárok na náhrady, a pak šel kamsi do… pryč. A ještě chtěl boxovat. Nedělám si iluze, že jiní se chovají lépe.

V malém měřítku to vidíme u poslanců a senátorů našeho Národního zákonodárného sboru. Nedělají nic jiného. Volby jsou jen okamžitým výtahem k moci a pak už jsou jen samé výhody až do následujícího volebního roku. Pak zase naslibují hory a doly a hloupí voliči jim znovu dají mandát. A v mezičase sami sobě zvýší nedotknutelnost a dostupné požitky.

Jsem líný zjišťovat právní legitimnost těchto posledních voleb, ale kloním se k tomu, že při 18% volební účasti nemají zvolení poslanci dostatečný mandát jednat jménem naší republiky. Tedy, že by tyto volby neměly být brány vůbec v úvahu, měly by být anulovány. Alespoň tolik mi říká smysl pro spravedlnost, nebo selská logika.

Ač s expresidentem Klausem téměř nikdy nesouhlasím, zde mu dávám za pravdu: zvítězili v těchto volbách ti, kteří nevolili, protože vytloukat čerta belzebubem je pošetilé. Škoda, že obecný i evropský volební zákon nedisponuje bílým volebním lístkem: „nic z toho, co nabízíte, nechci“. Jsem si jist, že za takovéto podmínky by byla volební účast velmi vysoká. A drtivá většina vhozených lístků by byla buď bílá, nebo nesla lakonické sdělení: „Volím Losnu“.

Ať prvý, nebo druhý argument, je patrné, že naše překotné vstoupení do struktur takovéto EU bylo chybné. Tenkrát to premiér Špidla prezentoval tak, že se rozhodujeme mezi pokračováním vazalství pod Sovětským svazem, nebo cestou ke svobodné západní Evropě.

Jen je po několika letech vidět, že to bylo z bláta do louže. Sovětský svaz a RVHP jsou zcela srovnatelné s principy EU a jejím legislativním diktátem. Evropskyj Sajuz se nijak neliší od Savětskavo Sajuza, protože používá stejné nástroje.

Výsledek těchto voleb by měl jasně vytýčit novou palčivou politickou otázku: „Chcete vůbec být členy soudobého Evropského socialistického paktu?“

Která politická strana tuto hozenou rukavici zdvihne?