Nejvíc, za co jsem na sebe v tomto článku hrd, je
název. Jelikož jsem chlap a ovládám jen 8 základních barev, chtěl jsem dát do
názvu „fialová je kráva, život to je hra", ale to by ten rým stál za starou
bačkoru. A pak mě napadlo, že existuje nějaká nachová. Nebyl jsem si vůbec
jistý, jestli je to fialová, ale Google mi prozradil, že je to přesně ta barva,
kterou do názvu hledám (a jako bonus mi ukázal obrázek víly pro znamení
Střelce, tedy mé znamení http://bylinkovestranky.sweb.cz/v%C3%ADly/v%C3%ADly%20jessica/v%C3%ADla%20st%C5%99elec.jpg).
Ano, barva té legendární kravičky z reklamy na nejmenovanou sladkou
pochoutku. Ty, co se chtěli dovědět něco o kravách, musím hned zpočátku zklamat.
Slovo „kráva" se už v následujícím textu skoro nevyskytne. Kráva byla
pouze marketingový tah na nalákání čtenářů. Přece jenom o kravách a vylévání
mléka na pole se poslední dobou celkem mluví, tak jsem doufal v nalákání i
této skupiny potencionálních čtenářů. Jak podlé! Nicméně chtěl bych se zabývat
spíš tou druhou částí z nadpisu - tedy, že život je hra.
Život je jako hra. Zpočátku nám pravidla a cíl hry určují rodiče a společnost. Postupem času je ale správné tyto pravidla a cíle přehodnotit a určit si své vlastní cíle a pravidla a pravidelně se nad nimi zamýšlet a korigovat je. Problém nastává v okamžiku, kdy místo abychom si cíle a pravidla určili sami, přenecháme tuto iniciativu ostatním a nebo dále respektujeme pravidla a cíle rodičů. V takovém případě sice házíme kostkou a taháme svojí figurkou, ale o smyslu svých tahů nejsme tak úplně přesvědčeni. A to je asi chyba.
Nebo se místo na svoji vlastní hru až příliš soustředíme na hru, kterou hraji hráči okolo nás. Přece jenom je jednodušší kibicovat ostatním a své tahy, které nás posouvají někam dál, odkládat. Zejména právě v tom okamžiku, kdy nevidíme pořádný smysl v naší vlastní hře. Jenže mohou pak naše rady přinést potřebný užitek těm, kterým radíme, když si se svojí vlastní hrou nevíme rady?
A co teprve, když se rozhodneme, že už naši hru nechceme hrát sami, a propojíme naše herní pole s nějakým dalším hráčem nebo hráčkou? To je teprve nápor na to, udržet si své cíle a svá pravidla! Často se bohužel stává, že když si nejsme svými pravidly a cíly jisti, převezmeme pravidla a cíle spoluhráče. Otázkou ovšem je, jestli oni sami vidí ve své hře nějaký cíl. Ideální stav tedy určitě je, než se rozhodneme hrát s někým hru dohromady, abychom každý měli své jasné cíle a pravidla ještě před tím, než spolu začneme hrát a aby tyto cíle nebyly v nějakém příkrém rozporu. Diskuzí pak lze dospět k nějakým společným cílům a pravidlům, které ovšem vždy musí pouze doplňovat pravidla a cíle obou hráčů. Když se nám toto povede, bude nám hej. Pak už budeme házet kostkou 2x a budeme se pohybovat efektivněji dopředu k dosažení jak cílu společných, tak cílů každého z hráčů.
Nikdy nevíme, kolik tahů nám ještě zbývá. Není tenhle hod kostkou už ten náš poslední? Proto nepromarněme už ani minutu a hrajme sami za sebe a v první řadě sami na sebe. Jedinou jistotu, kterou při téhle hře totiž máme a jediné na co se můžeme spolehnout je, že tuhle hru až do jejího konce máme pouze ve svých rukou a jen na nás záleží, jaký pocit z ní budeme na konci hry mít. Nebo jak říkal pan Werich: „Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá, ale to už bych tak nezdůrazňoval."
A hlavně určeme si jasný cíl a pravidla a pravidelně se ptejme sami sebe, zda tyto cíle a pravidla nám stále vyhovují a zda opravdu se jimi ve svých hrách řídíme, protože pokud podvádíme a nedodržujeme pravidla, podvádíme především sami sebe.
Cíl a pravidla mé hry
I. Cílem hry je být šťastný a spokojený sám se sebou.
II. Pravidla, jak cíle hry dosáhnout:
1. Soustředit se při hraní v první řadě sám na sebe a rozvíjet všestranně své hráčské schopnosti.
2. Moje hra je ta nejúžasnější hra a chci ji hrát až dokonce se stejným zápalem. Neobávám se chybných tahů, protože jen ty dokáží hráče korigovat, nasměrovat správným směrem a dát nový impulz do další hry.
3. Nezříkám se přijmout rady od zkušenějších hráčů a radit hráčům méně zkušeným, ale nikdy již nechci nést zodpovědnost za tahy jiných a také nechci, aby se jiní cítili zodpovědnost za mé tahy.
4. Jakmile budu cítit, že pravidla své hry ovládám, budu usilovat o to, abych ostatním mohl nějakým způsobem být nápomocen při hledání jejich pravidel a cílů, tak aby i oni byli spokojeni se svými hrami. Nechci to ale činit vnucováním svých pravidel a cílů, spíše nasloucháním a zpětnou vazbou.
