Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy psát takovýto názor na svůj blog. Domnívala jsem se, dnes již vím, že naivně, že takové věci prostě nejsou, protože nemohou být.
Jako člověk, který denně přichází do styku s menšinou a je více než-li kdo jiný obeznámen s jejich problémy, jsem až „donedávna“ zastávala názor většiny: ano, za všechno „příkoří“, které se jim tu děje, si mohou sami. Ti, kdo mají rozhodovací pravomoci je obhajují jinou mentalitou, platí tu „Řád dvojího metru“….Jako ostatní jsem si říkala, že kdyby se naučili naše pravidla, respektovali zákony, nezneužívali dávek aj., byla by to menšina, která by byla více či méně bezproblémová.
Dnes jsem vyslechla příběh mé kolegyně – Romky, která má dítě v předškolním věku a včera byla na schůzce, která se týkala prvního dne prvňáčka. Po ukončení celé schůzky se dozvěděla, že její dítě bude přeřazeno do jiné třídy, protože „nějaká“ paní, podala žádost, že si nepřeje, aby její dítě chodilo do stejné třídy s dítětem mé kolegyně – Romem. Aniž by ji znala, jedinkrát viděla, odsoudila a způsobila komplikace a vnitřní nepokoj. Kdyby ji viděla, kdyby dítka chodila do stejných kroužků, věděla by, že je to naprosto pohodová paní, která má práci, která je středoškolsky vzdělaná, svého syna vychovává dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jejich přáteli jsou nejen Romové, ale i NEROMOVÉ.
Odsoudila snad naše společnost Romy jako celek? Nerozdělujeme už ani sociální začlenění jednotlivců, my už soudíme aniž bychom věděli, jak se věci mají. Odsoudíme, dáme punc – NEŽÁDOUCÍ a tím celý problém končí.
Máme zažitou jakousi představu, že Romové jsou spodina – lidský odpad, se kterým nemá cenu špinit si ruce. Bohužel, právě výše uvedený příklad jednání těch, kdo mají být morálním příkladem ostatních – tedy učitelů, říká jen jediné: Romové, ať už se vzděláním, bytem, harmonickým manželstvím, prací….zkrátka Romové, nemají žádnou možnost, anebo jen velmi malou, aby žili bez projevení diskriminace.
Nadáváme „na tu černou lůzu“, ale defakto nadáváme sami na sebe. My neumíme sami sobě připustit, že i mezi nimi jsou lidé, kteří nekradou a žijí svým obyčejným životem, kteří mají své sny, svoji víru a svoji naději. Vidíme v nich jen zloděje, pobírače sociálních dávek, špínu..Opravdu? Opravdu nenajdeme takové – zloděje, špínu i mezi „bílými“? Zneužívání sociálních dávek je přeci „olympijskou hrou“, ve které jsme bez ohledu na rasu, původ, vítězi.
Podívejme se na ministerstvo práce a sociálních věcí. Toto si pohrává s rodiči hendikepovaných dětí, postižených lidí a odstřihuje je od různých příspěvků. Jako mávnutím kouzelného proutku udělá z nemohoucího dítěte naprosto soběstačné a rodiče div neobviní, že ony dávky zneužívají. Možná právě s klapkami na očích, v domnění, že „šetří“ na správných místech nevidí, na jiné straně odtékají milióny.
Romové jsou rychle učenlivý. Naučili se leccos od nás a řekla bych, že v zneužívání systému jsme jim příkladem. Jednou z metod, jak zneužívat tyto dávky je sestěhování se do jednoho malého bytu. Čím více Romů v malém bytě, tím lépe pro vlastníka těchto bytů ( NEROMU); sestěhováním do ubytoven a podobných zařízení, pak platí předražený nájem a bez problémů se pak dostanou k penězům, které jsou určeny potřebným. Výsledkem tohoto pak je, že stát ochotně dotuje toto předražené bydlení a toleruje lichvu s bydlením a nájmem. Romy nic nenutí hledat jiné bydlení. Jednoduše je vyměří státu. Na tomto modelu neprofitují jen movití Romové, ale především majoritní společnost. Romové se tak stávají bílými koňmi pro podnikatele.
Pro sociální pracovníky nejsou neznámou ani fiktivní smlouvy mezi příbuznými, ale ruku na srdce: Říkáme, že Romové jsou inteligenčně zaostalý, takže jediní, od koho toto mohli odkoukat, je majoritní společnost, tedy my. Tímto celým jsem se nechtěla nikoho dotknout, nýbrž konstatovat, že zneužívání systému je doménou všech. Nechceme ani řešit nelegální práci načerno, bez pracovních smluv či ŽL. Zaměstnavatelé si diktují podmínky – delší pracovní doba. Pokud jsou smlouvy, jsou koncepčně navržené tak, aby se zaměstnavatelé vyhnuli případnému plnění za úraz, odvodům sociálního a zdravotního pojištění. A co takovému zaměstnavateli hrozí? Maximálně dostane minimální pokutu, že např. nezajistil nepovolaným vstup na stavbu. Firma zajisté nezkrachuje a její majitel nepůjde za mříže.
Dalším problémem je lichva, ale ani zde se nestane nic podnikateli z majoritní společnosti, který zneužívá postavení Romů. Jelikož lichva není definována zákonem, nelze ji trestat a prokázat lichvu jako takovou, je velmi náročné. Takovýto „podnikatel“ se přeci ničeho nedopustil. Podniká přeci na základě zvyšující se ceny nájmu, energie, plynu, teplé vody, vodného, stočného aj.! Vždyť stát to jako takový velmi rád zaplatí.
Romská situace, romský problém a jeho řešení je běh na dlouhou trať. Jeden známý mi řekl: „ Jednou složím skladbu s názvem – Vraťte jim koně!“ – také je to řešení.
Nikdo z nás tuto otázku nevyřeší, nikdo nemá lék, ani návod. Zatím. Pokud pominu jednu politickou stranu a jejich příznivce. Právě onen známý, který jednou složí danou písničku, kdysi sympatizoval s obdobnou stranou, mě navštívil v práci – a byl mile překvapen. Tak kde je tedy řešení? Je v nás, uvnitř nás. Právě výše uvedený, je připomínkou toho, že na jednu stranu je sympatizantem dané strany, chce složit skladbu s daným názvem a k danému problému a přitom je udiven jejich kulturou.
Nadáváme na „černou lůzu“ a přitom díky ní se někteří z nás pohybují mezi „úspěšnými podnikateli“. Až se tedy nějaké skupinka lidí rozhodne jít udělat pořádek mezi Romy, musí se spravedlivě a odvážně obrátit do rodin majoritní většiny, která naprosto stejným způsobem zneužívá nejen sociální systém státu.
Vybavuje se mi jeden citát, bohužel si nepamatuji autora: "Někteří z nás uvažují o tom, že sidomů pořídí zvířátko, ale většině z nás postačí jen zrcadlo..."
