Kradu - kradeš - krademe; díl první: Kalousek versus Rath

Na základě událostí, které nám plní přední stránky tisku, jsem se rozhodla využít svého blogu k tomu, abych vytvořila „pomyslný“ seriál a jednotlivé politiky přirovnat k panu Rathovi. Na EUportálu, ze kterého jsem dnes nejvíce čerpala, je fotografie Václava Klause; jeho výrok o tom, že policie koná nekompromisně a rezolutně se mi stává stále více úsměvným. Přesvědčit se můžete sami. Pro dnešní svůj příspěvek jsem si vybrala ministra financí, pana Kalouska....

Kauza Rath překrývá všechny kauzy předešlé, tedy i kauzu Mostecké uhelné společnosti a laxní přístup ministra Kalouska, kterému se nějak nechtělo žádat ve Švýcarsku o miliardy korun. Ono by se ledacos muselo vysvětlovat. Jednání ohledně kauzy Mostecké uhelné společnosti se kromě Kalouska a Peake účastnili také premiér Petr Nečas (ODS), ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. „Ke kauze MUS jsme se domluvili, že není potřeba další schůzka, dokud nedojde k nějakému závažnému procesnímu kroku," uzavřela vicepremiérka. Ministr financí bude podle ní informovat o dalším postupu své kolegy na vládě.
„Nemůžete mít dvě podání najednou. Mohu vás ujistit, že usilovně pracujeme na dalších dokumentech, nejenom na civilní žalobě," prohlásil Kalousek.
Jenže ministr Kalousek má nyní jiné starosti. Vrásky mu dělají volby nejenom krajské, ale i prezidentské.
V tuto chvíli se  vláda opírá o nikým nevolenou stranu, kterou jako „na potvoru", nikdo nevolil a není třeba podotýkat, že to také nikomu nevadí. Předhodili jednoho doktora, který kritizoval vládu, že chce zprivatizovat zdravotnictví. Soud ani nezačal, ale o odsouzeném je předem jasno. Přitom informace jsou tak jasné a přehledné, jako situace na frontě v románu Osudy dobrého vojáka Švejka.
Je tu ovšem politik podezřelý hned v několika kauzách zavánějících korupcí (kromě padáků, modernizace tanků T-72, internetové sázení, ad.), to mu ale nebrání hrát roli arbitra přes morálku.
„Považuji se za úředníka, který se svými spolupracovníky odvedl obrovský kus práce a dosáhl velmi úspěšné transformace armády, ekonomiky Armády České republiky z ekonomiky armády Varšavské smlouvy na ekonomiku, která byla srozumitelná okolnímu světu i ostatním armádám NATO. Že při této práci došlo k některým chybám, to došlo v každém případě. To při každé práci dojde", nechal se Kalousek slyšet v rozhovoru pro BBC v roce 2001.

Osobnost Ing. Miroslava Kalouska vykazuje rysy, které, dle mého,  vylučují, aby zastával vrcholové funkce v rámci politiky České republiky. Nikoliv snad proto, že mnoho lidí hovoří "o podezření", ale proto, že on sám, na základě několika spekulací a podezření dobrovolně opustil dvě vysoké politické pozice - po případu s ex-premiérem Grossem rezignoval na post předsedy Rozpočtového výboru Parlamentu ČR. Po mediálních proklamacích, jak velmi nenávidí komunisty se pokusil vytvořit v roce 2006 koalici ČSSD a KDU-ČSL za tiché podpory KSČM - na základě této skutečnosti byl nucen rezignovat na post předsedy KDU-ČSL. Ing. Kalousek má jakousi jistotu ve svém teritoriu, což je Česká republika. Jeho kauzy se tedy nedostávají mimo území této republiky k prošetřování, jelikož pokud jeho činnost je vedena směrem ven z tohoto státu, tak skryjí jeho tvář a najednou zmizí ze scény.

V roce 1997 žádal předseda vládní Občanské demokratické aliance Michael Žantovský  po odvolání z funkce náměstka Ministerstva obrany Ing. Kalouska kvůli nejasnostem, provázejícím zakázku - zamýšlený prodej tanků T-72 do Alžírska a výměnu stíhacích letounů MiG 29 za polské vrtulníky. Vyšetřování těchto kauz a dalších stížností ale pochybení neprokázalo.

Jmenování Ing. Kalouska do funkce stínového ministra průmyslu a obchodu čtyřkoalice v roce 2001 se například stalo důvodem rezignace Cyrila Svobody na funkci lídra čtyřkoalice a Hany Marvanové na místo ve čtyřkoaliční politické radě. Ing. Kalousek nakonec v dubnu 2001 rezignoval nejen na své členství ve stínové vládě, ale i na funkci místopředsedy strany a členství v politické radě čtyřkoalice. Dokonce podal na Svobodu žalobu na ochranu osobnosti.

Ing. Kalousek investoval přes 3 miliony korun, aniž si půjčoval peníze v bance. Tato investice byla určena na stavbu rodinného domu v jihočeské Bechyni a odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze. Na otázku jak je to možné, kde vzal 3 miliony korun odpověděl těmito slovy: cituji - "Řešili jsme to půjčkami od příbuzenstva". Od roku 1990 je Ing. Kalousek závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole. Kromě bechyňského domku a bytu v paneláku, má Kalouskova rodina navíc k dispozici luxusní dvousetmetrový půdní byt na pražském Veleslavínu. Ing. Miroslav Kalousek měl svého sponzora. Byl jím podnikatel Lubomír Kašák, majitel stavební firmy IDOS Praha, která profitovala na veřejných zakázkách v Příbrami. Spojovacím článkem mezi firmou a poslancem je Radka Kalousková. Lubomír Kašák nejprve prostřednictvím sestry přispěl půl milionem korun na Kalouskovu předvolební kampaň v roce 1998 a o rok později za 6,5 milionu koupil výše zmíněný byt na Veleslavínu a ubytoval v něm Kalouskovy. K této věci uvedl Ing. Kalousek, že nájemní smlouva byla dohodnuta na 15.000,- Kč měsíčně. Bylo by jistě velice vhodné, kdyby tyto smlouvy ukázal pan Ing. Kalousek nyní zpětně, či je prokázal například v daňovém přiznání. Jen pro doplnění - za podobně velké byty v této lokalitě se v době užívání tohoto bytu, který byl v té době novostavbou platilo obvykle 45-50 tis. Kč.

Koncem roku 1996 schválila Klausova vláda prodej komplexu kasárenských budov na pražském náměstí Republiky firmě EPF ( Euro-Property Fund ) za padesát milionů marek, tedy v tehdejším kurzu za zhruba devět set milionů korun. Smlouvu o prodeji podepsal v květnu 1997 za ministerstvo obrany tehdejší náměstek Ing. Kalousek s tím, že kasárna armáda vyklidí do konce roku. V případě průtahů se ministerstvo ve smlouvě zavázalo vyplatit firmě vysoké penále. Podle policie měla smlouva dvě zásadní vady. Ing. Kalousek se pro experty nepochopitelně a pro stát nevýhodně zavázal, že za jakékoli problémy či škody spojené s prodejem přebírá odpovědnost ministerstvo obrany. Navíc ve smlouvě chyběla zmínka, že v kasárnách sídlí také Akademie věd a že ministerstvo nedokáže vědce včas vystěhovat. Společnost EPF ( Euro-Property Fund ), která v komplexu vybudovala obří nákupní středisko, složila zálohu tři miliony marek a v září 1997 se stala vlastníkem kasáren. Druhou splátku, jejíž výši ministerstvo i společnost tají, předala firma údajně později. Průtahům se splátkami se ale nelze příliš divit: Ing. Kalousek odešel z ministerstva obrany v lednu 1998, akademie se vystěhovala až za rok a půl poté a armáda budovu majitelům předala, v červnu 2000. Dva a půl roku zpoždění oproti termínu uvedenému ve smlouvě stálo ministerstvo na penále skoro osm set milionů korun.

EPF koncem roku 1997 uzavřela smlouvu o podílu na proměně kasáren v obchodní centrum s lichtenštejnskou firmou REIT ( Real Estate Investment ). A kvůli nepředaným objektům společnost nedokázala tuto smlouvu dodržet. Byla podána žaloba na EPF žalobu u pařížské arbitráže a ta jim přiřkla náhradu ve výši bezmála půl miliardy korun. Společnost EPF samozřejmě o stejnou sumu zažalovala ministerstvo obrany a podle právníků to bylo dopředu jasné: dojde-li k soudu, bude ministerstvo platit. A k tomu stačí jednoduché počty - ministerstvo by na pokutách a náhradách škod zaplatilo firmě EPF o čtyři stovky milionů více, než mělo dostat za prodej komplexu. Tedy opravdu dobrý obchod. Kdo způsobí tak vysokou škodu, může být potrestán až dvanácti lety vězení. Nicméně ministerstvo tvrdí, že mu žádná škoda způsobena nebyla. Policie pozvala Ing. Kalouska k vysvětlení, proč podepsal nevýhodnou smlouvu, a potom se nic nedělo. Detektivové čekali na výsledek jednání mezi ministerstvem a poškozenou firmou. Schůzka se konala v květnu a od té doby září spokojeností i lidé z EPF. "Dohodli jsme se," říká stručně na otázku po náhradách zástupkyně EPF Hana Dermotová - Vše je v pořádku. Nic se nestalo, vše v pořádku, komplex funguje a peníze jsou na svých místech, všichni jsou spokojeni.

HN zjistily, že podnikatel Háva financoval luxusní nemovitost v Praze, v níž se později zabydlela rodina lidoveckého politika a která je nyní oficiálně napsána na Kalouskovu ženu. Mezi tímto odhalením a počátkem příběhu Kalousek - Háva vede dlouhá cesta. Podezřeními o propojení vlivného státního úředníka a později politika a podnikatelskými záměry jednoho z nejbohatších mužů v zemi je přehrazena hned na několika místech. Vyšetřování však dosud vždy vyznělo do ztracena. Miroslav Kalousek se přátelstvím s Richardem Hávou nikdy netajil. Tvrdil ale, že z něj pro Hávu - roky jednu z nejvlivnějších postav českého zbrojařského byznysu - neplynou žádné výhody. "Ano, pan Háva patří k mým dobrým známým. Obávám se ale, že pro jeho obchody bylo naše přátelství spíše na škodu." konec citátu časopisu Týden.Z archívu novin a časopisů nicméně vyplývá, že si Richard Háva a "jeho" firmy nemohou na dobu Kalouskova působení na obraně stěžovat - za pět let, co měl ekonomiku na Ministerstvu obrany na starost právě současný šéf lidovců, Hávovy společnosti, získaly hned několik velkých zakázek. Nad některými z nich později Kalouskovi političtí rivalové a nástupci na ministerstvu rozprostřeli pochyby, případy začala vyšetřovat i policie. Například jeden z prvních obchodů armády a Hávovy firmy Zenit, výměnnou transakci, při které česká armáda směnila deset superstíhaček MIG-29 za polské vrtulníky Sokol - společnost Zenit  tento barterový obchod s Polskem zprostředkovala. Tehdejší a nikdy nedementované odhady médií hovořily o tom, že Zenit za své angažmá inkasoval provizi přes 50 miliónů korun. Až po letech - během povodní v roce 1997 - politici oznámili, že transakce byla nevýhodná. Vrtulníky nebyly vybaveny navigačním systémem a nemohly se podílet na záchranných pracích při povodních.

Nyní cituji pana Tvrdíka – časopis Respekt. „ Těsná spolupráce armády s Hávou skončila po Kalouskově odchodu z ministerstva." Nový ministr Jaroslav Tvrdík tehdy podle Respektu zjistil, že Hávova firma prodala armádě za 80 miliónů korun nepoužitelné rakety a slíbil, že s ní přestane obchodovat. Transakci s raketami vyšetřovala policie a stejně jako ve všech ostatních kauzách, kde figurovalo jméno náměstka ministra obrany Ing. Kalouska, případ skončil jak jinak, zastavením. Vyšetřovatel Martin Hádek údajně Respektu sdělil toto, cituji: "Sice byl spáchán trestný čin, ale ne na území České republiky, takže se věc odkládá". Otazníků kolem tandemu Kalousek-Háva si později, v době, kdy se Česko připravovalo na členství, začali všímat i zástupci Evropské unie v Praze. Týdeník Euro citoval z interní zprávy pražské pobočky: „ Komise, která upozorňovala, že v té době už vlivný šéf poslaneckého rozpočtového výboru Ing. Kalousek dosud pozadí některých transakcí na ministerstvu obrany dostatečně nevysvětlil. Firma Zenit Richarda Hávy později dostávala až čtyři procenta ze všech ministerských objednávek. Všechny kontrakty byly podepsány Ing. Kalouskem a provize Zenitu byly značně vysoké", stojí podle Eura v unijní zprávě.

Kalouskův vztah s podnikatelem Richardem Hávou přetrval i po jeho odchodu z ministerstva obrany. Kromě přátelství jejich jména dál svádí dohromady i obchodní transakce závislé na politických rozhodnutích. Jména Háva a Kalousek se objevila například v souvislosti s debatou o výrobě biolihu. V dnes již neexistujícím Omnipolu, kde byl Richard Háva šéfem dozorčí rady, usilovali o to, aby se mohli zapojit do výstavby lihovarů. Týdeník Euro napsal, že v podpoře výroby bio ethanolu se osobně dlouhodobě angažuje Ing. Miroslav Kalousek.

V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2310 kusů padáků pro českou armádu. Jak se později během soudního řízení zjistilo, firma nebyla v době uzavření smlouvy,  ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Zkrátka to nestihla, zakázka byla přidělena bleskově. S padáky neměla Anex-Cirus samozřejmě žádné zkušenosti, její padáky byly nekvalitní a při pokusných seskocích zahynuli nevinní vojáci. Na veřejnost proniklo jediné jméno - Roman Prinich, a to jen díky tomu, že se jeho rodina razantně a soudně domáhala odškodnění a potrestání viníků. Když se informace o kvalitě padáků od firmy Anex-Cirus dostaly na veřejnost, podala firma na ministerstvo obrany trestní oznámení a začala se soudit o úhradu stovek milionů korun. Smlouva byla však uzavřena velmi dobře. Konečná cena nebyla přesně stanovena a ministerstvo se jí později v letech 1998 - 1999 snažilo několikrát neúspěšně vypovědět. Soud však vzhledem ke znění smlouvy nařídil odebrat ministerstvu další nefunkční padáky za 114 milionů korun. Celkově zaplatil stát za smrtelně nebezpečné padáky řádově stovky milionů korun.

Je třeba pokračovat???

Miroslav Kalousek je obratný politik. Ví, jak veřejně formulovat svá obvinění, aby naznačovala něco temného, nekalého, podezřelého, ale aby byla zároveň dostatečně gumová, jen těžko právně postihnutelná. Měla by ho budit noční můra ze snů – deficit státního rozpočtu; možná budí a tak se ji pokusil zahnat aspoň složenkou. Nyní asi nejspíš nespí vůbec, jelikož složenka má jediného povinného: Ing. Miroslav Kalousek.

Údajně máme demokratický stát a krom jiného i svobodu projevu. Obávám se však, že naše demokracie je zamčená, otázkou zůstává, na kolik západů....dnes známe první......