...K výroku pana Klause...

 „Tak jsme chytli zlodějíčka, šlo to jako po drátku, pošleme ho ze sluníčka na pár týdnů do chládku….. Díky kauze, která plní všechny stránky denního tisku, včerejší televizní noviny na všech programech jí věnovali aspoň 2/3 svého vysílacího času, má český človíček opět příležitost, ukázat světu, že se umí bavit. Dle idnes představitel našeho státu k dané kauze řekl: „ Pokud je všechno tak, jak se z medií dozvídám, pak je velmi dobře, že naše policie tak rezolutně a nekompromisně koná, jak nám předvedla. Určitě bychom si jako občané této země nic lepšího nemohli přát. Mám strach z toho, že to samozřejmě bude zaznamenáno nejen u nás, ale i v našem okolí. V každém případě je to velké neštěstí.“ Nevím, zda mne pobavil onen výrok tak, že mu věnuji svůj dnešní příspěvek...

Položila jsme si otázku: kdy se u nás vlastně začalo krást? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Před dvaceti lety, kdy se zrodila kuponová privatizace. Jen si to připomeňme: v této privatizaci, která nabídla občanům tehdejší České a Slovenské federativní republiky vlastnictví ve zhruba 2000 podniků a která měla za cíl převést do soukromých rukou velkou část firem, které stát nedokázal efektivně zpravovat, se podle odhadů vytuneloval majetek v řádech několika desítek miliard korun. Mezi firmami byly i takové, jako Český Telecom, Česká spořitelna, IPB, Komerční banka. Jedním ze zakladatelů byl i Václav Klaus.

Většina účastníků svěřila své body investičním fondům. Ve většině případů, ale majetek těchto fondů zmizel, stejně jako jejich zakladatelé. Vzpomeňme jen Harvardské investiční fondy, do kterých své kuponové knížky svěřilo více než 8ti. osob. V roce 1996 vznikl Harvardský průmyslový holding a o rok později skončil v likvidaci a zakladatel celého Viktor Kožený opustil ČR a žije na Bahamách. A je to také kuponová privatizace, která otevřela dveře „podnikání“ Radovanovi Krejčířovi. Jeho společnosti Corado se podařilo výhodně investovat shromážděné kuponové knížky, Pavel Tykač či Michael Kocáb jsou také jedni ze „šťastných dětí privatizace“.

A kde je vlastně chyba?

Celá kuponová privatizace byla velice špatně řízena. Česko mělo na samém začátku devadesátých let příležitost vytvořit rovnostářskou a soudržnou společnost. Idea rozdělení bohatství a vytvoření rovnostářského kapitalismu předešla zákonům o ochraně investorů. Během privatizace, řekla bych, „během hromadného výprodeje“, kde se mohlo nakupovat s velkými zisky, nebyla otevřená  privatizace a tím byly omezeny šance cizím subjektům a možnostem cizímu kapitálu. Jenže to dopadlo tak, že cizinci si nakonec kupony koupili, a to velmi levně.

Vzhledem k tomu, že vláda potřebuje příjmy, zdroje, prostředky, aby mohla budovat infrastrukturu, která činí společnost více konkurenceschopnou a v této době ji měla, prodělala různými Harvardskými fondy. Nyní musí dostat peníze zpět do veřejného sektoru, aby mohla vše financovat. Čili – nejdříve se naše vláda všeho zbavila – se ztrátou – nyní získává vše zpět – také se ztrátou. Takže naše vláda platí na obou koncích.

Žádná politická strana, instituce se kauzou kuponové privatizace, Klausovým selháním nezaobírala, Klaus se již kuponovou privatizací nechlubí a opět nebyl nikdo za „rozkrádání státního majetku“, potrestán.

Tímto chci popřít výrok pana Klause, že naše policie jedná rezolutně a nekompromisně!!

…nechytli jsme zlodějíčka, nejde to jako po drátku, nepošlem ho ze sluníčka na pár týdnů do chládku…..