Eurokomisařka Jourová touží po roli cenzora

Pod tíhou imigrační krize se Evropská unie konečně odhodlala k nějaké rozhodné konkrétní akci. Bohužel, jak se dalo čekat, za cíl si stanovila boj proti občanům jednotlivých členských zemí. Označila je za své primární nepřátele.

Věra Jourová, komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví se sešla se zástupci hlavních hráčů na trhu s internetovými službami - se zástupci Googlu, Facebooku, Microsoftu a Twitteru, aby se s nimi dohodla na možnostech, jak na internetu potlačovat svobodný projev určitého druhu názorů. Tyto společnosti by měly společně připravit postup, jak v rámci svých služeb vyhledávat a cíleně odstraňovat takové postoje, jaké EU označí za sobě nepohodlné - souhrně označené nálepkou "nenávistné". Komisařka Jourová tak přiznala, že to, z čeho má největší obavy, nejsou žádné muslimské hordy zaplavující Evropu, ale občané, kterým se taková invaze nelíbí a oprávněně z ní mají obavy. Domnívá se, že problém zmizí tehdy, zmizí-li ti, kteří na něj upozorňují.

Žijeme v éře internetových sociálních sítí, kdy lze jakýkoliv názor velice rychle rozšířit za minimálního úsilí a zanedbatelných nákladů takřka do celého světa. Čím závažnější názor, tím živelněji se šíří. Latentní totalitáři, jakým je i komisařka Jourová, mají z něčeho takového pochopitelně strach. Vlastně od samého začátku, kdy se internet stal naprosto celospolečenským fenoménem a ne pouze záležitostí brýlatých podivínů diskutujících o Star Treku, můžeme sledovat snahy jeho přirozený rozvoj svázat co nepevnějšími provazy. Prozatím víceméně marně - internet je zatím stále ještě svobodný, třebaže pouze virtuální prostor.

Je úžasné, jak dlouho se internet jako svobodné médium a komunikační prostředek udržel. Třebaže jej zakazovači a regulátoři soustavně vykreslovali jako divoké prostředí zločinu, zvrhlé pornografie, obchodu s drogami a návodů k podomáckému výrobu atomové bomby, nikdy se žádnou skutečně účinnou legislativu nepodařilo uvést v život.

Nyní dostali lepší nápad: přizvat k celému záměru ty, kteří internet tak, jak jej dnes známe a každodenně používáme, budovali. Svobodný projev názorů na internetu nemá být zakázán z vůle zákona, ale jako výsledek dobrovolné spolupráce Googlu, Facebooku a Twitteru s cenzory působícími v Evropské komisi. Jestliže se lidé jako Larry Page, Sergey Brin nebo Mark Zuckenberg, kteří postupně rozvíjeli své firmy a snažili se nalézt cesty, jak co nejlépe, nejprospěšněji a nejproduktivněji využít bezbřehé svobody internetu, dnes pracují proti této svobodě, je to popřením všeho, pro co žili a pro co jsou právem obdivováni. Je to vlastně typický příklad toho, co bychom mohli nazvat kolaborací podnikatelů.

Dalo by se snad namítnout, že majitelé firem smějí stanovovat u svých služeb v rámci svého přirozeného práva na majetek libovolné podmínky. Snad bychom jim nechtěli toto právo upírat! Taková námitka ale znamená chápat pojem právo mimo kontext. Soukromá firma samozřejmě může, nebo měla by smět určit jakékoliv smluvní podmínky, a pokud se na nich se svými zákazníky shodne, obě strany tak vyjadřují své nezadatelné právo na majetek. Nedává však smysl využít existence přirozených práv s cílem tato práva potlačovat. Jestliže se majitel Googlu domluví s vládou a bude svůj majetek využívat pro její politický cíl, jímž je postupné zničení svobody, nachází se taková firma v jakémsi vzduchoprázdnu, mimo pojem přirozeného práva. Jestliže firma začne dobrovolně, na základě svých vlastních záměrů a cílů, omezovat pole působnosti svých zákazníků, je to její věc; někdy třeba ne zcela chytrá, ale rozhodně legitimní. Začne-li je však omezovat na politickou objednávku, je to kolaborace proti svobodě.

A Google v tom už vlastně má bohatou praxi - ze svého působení v Číně.

Za prchavou a pomíjivou přízeň politických elit se však šéfové Googlu či Facebooku sami dávají všanc. Pomáhají totiž stavět zbraně, které se dříve nebo později stejně obrátí proti nim. Dnes jejich geniální mozky vymyslí mechanismy, kterými zabrání nejširší veřejnosti uplatnit své nejzákladnější demokratické právo - vyjádřit nesouhlas. Až se situace uklidní, uplyne nějaký čas, a Evropská komise usoudí, že je potřeba opět zaútočit proti údajnému monopolu služeb Googlu nebo Microsoftu, rozdělit jej na několik různých společností, zakázat mu jeho vlastní cenovou politiku, nebo mu prostě udělit tučnou pokutu, bude všude slyšet jenom souhlas. Nebude slyšet nikoho, kdo by prostřednictvím sociálních sítí upozorňoval, že takové praktiky jsou totalitní, socialistické, neoprávněné, nespravedlivé a ničemné.

Domnívá se snad někdo, že se cenzorní choutky lidí jako je komisařka Jourová zastaví ve chvíli, až budou umlčeni odpůrci islámské imigrace? S jídlem roste chuť a můžeme si být jisti, že jakmile EU poprvé začne účinně potlačovat svobodný projev názorů, ať už bude samotný mechanismus řízen legislativou nebo zákulisní kolaborací podnikatelů, překročí tak hranici a už nikdy se nezastaví.

Svobodnému projevu názorů totiž nelze zabránit omezením jednoho jediného média. Jestliže lidé čelí oprávněným obavám o osud svých dětí, o osud kultury, jež jim je vlastní, a navíc vidí, že jsou na každém kroku zrazováni těmi, kteří jsou placeni za zajištění jejich bezpečí, budou tyto obavy vyjadřovat dál - jinými cestami, možná ne ve virtuálním prostoru, ale osobně, v hospodách, na pracovištích, na náměstích. A nakonec ve volebních místnostech. Chtějí-li se politické elity uchránit následků svého zločinného jednání vůči svým vlastním občanům, nemohou se v potlačování svobody projevu omezit jen na internetové sociální sítě, ale nezbyde jim než se zaměřit i na ty skutečné.

Pokud dnes EU iniciuje cílené vyhledávání a odstraňování facebookových postů o tom, jak barbarský umí být islám, musí zároveň pronásledovat každého, kdo bude místo postování na Facebooku rozdávat letáky na ulici. V obavách o své vlastní bezpečí a pohodlí, nikoliv o bezpečí občanů, uspokojeni tím, jak hladce projde cenzura sociálních sítí (skrytá vlastně za autocenzuru provozovatelů služeb), budou muset politici začít potlačovat svobodu sdružování, shromažďování, publikování, vystupování na veřejnosti.

Jestliže dnes, ve spolupráci s Facebookem nebo Googem začnou mazat z internetu jim nepohodlné názory a postoje, musí zákonitě dospět k jedinému závěru: aby skutečně takové názory a postoje zlikvidovali, budou muset mazat ze světa lidské bytosti.