Staročeské máje

Tak nám začal duben a v Cítolibech jako každoročně začalo převeliké chystání. Přiblížila se velká sláva – Staročeské máje. To se pozná snadno. Paní Parkmanová začne v rozhlase hlásit, že nácvik na Máje je každou neděli v jednu v hasičárně a mezi mladýma to začne vřít. Holky si šuškají kdo půjde a kdo ne a hlavně s kým a kluci začnou pociťovat ten nenápadný holčičí nátlak. Totiž Máje, to není jen tak ledajaká vesnická zábava.

Vlastní akce začíná v předvečer Májů. To kluci naloží na hasičské auto spoustu ozdobených břízek a  vydají se na spanilou jízdu vsí. Každá svobodná holka nad patnáct let dostane svoji májku. A ve spoustě holek pěkně hrkne, protože napoprvé skoro žádná neumí tančit. A zkuste si střihnout sólo pod májkou, když neumíte šoupnout nohama. Na svůj první valčík nezapomenu do smrti (a já mám vždycky valčík, vždycky, už více než deset let, furt jen valčík, sakra, a já nevím proč).

Ale Máje, to není jen banda lidí v krojích, sólo s kapelou pod vlastní májkou a spousta vodky. Máje, to je hlavně Beseda. Pro někoho potěšení (většinou holky) a pro někoho průšvih (většinou kluci).

Staročeská beseda je figurový tanec pro minimálně osm tanečníků (čtyři holky, čtyři kluci, maximum není dáno, ale musí být dělitelné osmi. V Cítolibech bývají čtyři kolečka, tedy 32 tanečníků), trvá asi tak deset minut (pekelně, ale fakt pekelně dlouhá doba, zvlášť když máte v sobě přes jedno promile a ty figury se skoro nikdy neopakují) a na konci se točí hlava i tomu, kdo nepil.

Beseda je určena mladým tanečníkům. Mladým a svobodným. Děvčátka kolem patnácti let a místní hasičský dorost. Jsou jen čtyři čestné výjimky. Mařenka, která tančí Besedu už nejmíň dvanáct let, neboť je majitelkou jediného dochovaného cítolibského kroje, do kterého se nevejde nikdo jiný než sama Mařenka se svými necelými padesáti kilogramy. A pak holky, říkejme jim třeba Novandy, které jsou zcela zvláštní kategorie. Novandy jsou čtyři. Jedno kolečko. Jedno kolečko krásnejch holek, které jsou všechny příbuzné. Novandí kolečko se stalo tradicí. Před dvěma lety dosáhla nejmladší Novanda požehnaného věku třinácti let a rodinná rada ji shledala tanceschopnou. A tak ji matka volky nevolky přivlekla v neděli v jednu před hasičárnu, neboť Beseda je otázkou cti a žádná Novanda ještě z boje neutekla. Ani ta nejmladší neutekla. Bude tančit už třetí rok.

Po minimálně měsíci usilovného tréninku může celá akce začít. V jednu se sejdou tanečníci před hasičárnou a začne celodenní štreka po vsi. Každá holka musí být vyvedena v kole, s každou matkou je nutno si připít.

„U příležitosti staročeských májů

dovolte mi s Vámi si připíti

s s Vaší dcerou pod májí zatancovati“

Tak je ta básnička správně, ačkoli jsem ji slyšela už v mnoha verzích, od „ty vole, já nevim, jak to je, serem na to“ po „U pžíližetosě těchhle sataroče… mjů, tohle…. si tó…zachlastat“ Velmi záleželo z kterého konce vesnice to májovníci vzali a zda jsem tedy přišla na řadu jako první čí jako poslední. Ta vodka je, bohužel pro mne, povinnost. A představte si 16 májovníků (kluci), kteří se během dne musí podělit o zhruba stovku panáků vodky (za každou holku ve vsi jeden). Ti pokaždé vypadají.

Po poslední májce se dívky rozprchnou po hospodách a mezích, poshledat své tanečníky, polít je kýbly studené vody (je velmi důležité, aby alespoň tanečnice zůstaly střízlivé), uvést do provozuschopného stavu a nastane křest ohněm. Beseda.

Jestli jste už někdy vláčeli v kole totálně namol chlapa, který střídavě kolaboval a střídavě hulákal: „Já vim, jak to je, já si to pamatuju“ a kráčel úplně někam jinam, pak si asi umíte představit co je to občas za šou. Ale být upřímná, ve většině případů se mí tanečníci zvládli udržet na nohou sami. Sváťa po patnácti velkých vodkách, které mi chodil jednu po druhé hlásit, abych měla přehled, zvládl pak ještě odzemek – ovšem jen napůl: do dřepu a pod stůl.

Ale tradice je halt tradice. Koho zajímají fotky, tak ať koukne na http://www.obec-citoliby.cz/modules/tableadmin2/external/imageext.php?image=WG9%2BY3N%2BMjAwNjA1MTNfbWFqZV9fYmVzZWRhXzAwNi5qcGd%2BZ2FsZXJpZX5vYnJhemVrX2NvdW50ZXJ%2BMTE3fmdhbGVyaWV%2BMX5vWQ%3D%3D

 A kdo to chce vidět na vlastní oči, ať vyrazí 9.5.2009 do Cítolib. V jednu začíná průvod obcí a Beseda je tradičně kolem 17 hodiny.

Pěknou zábavu a třeba se tam potkáme.