Divný lásky pochody II.

Aneb o jedné rusalce, co byla neskutečně blbá.

Tak jsem chtěla napsat něco k Valentýnu. Dokonce jsem ten článek už měla napsanej. No, jenže pak se něco stalo s počítačem a článek zmizel v jeho nenažraných elektronických útrobách a nemůžu ho z něj vyrazit.

Takže – kašlu vám na Valentýna. Mimo jiné i proto, že mně se letos netýká. Jasně, dostanu pár přáníček, jako každoročně, nějakou bonboniéru, jako každoročně. Nekteří to budou myslet velmi vážně, někteří méně vážně a někteřé úplně nevážně. Vážím si toho, ale nic víc.

Radši Vám povím pohádku.

O jedné rusalce co proplouvala životem a lásce se vyhýbala. Měla pocit, že to vždycky špatně končí a tak co si sedat na rozpálenou plotnu, že? No a pak se objevil jeden pán. Měl pro rusalku samé úsměvy, hezká slovíčka a něžné přezdívky. Zval ji na večeři, nosil jí kukuřici z KFC, protože věděl, že ji má ráda, když se na rusalku někdo mračil, tak mu chtěl jít rozbít hubu a vůbec byl tak nějak mimořádně milý, galantní a příjemný. A rusalka hloupá, rusalka namyšlená se proto domnívala, že pánovi je její přítomnost příjemná, že pán má o rusalku zájem. Snad si ta hloupá rusalka zprvu ani sama neuvědomila, že jak moc se do toho pána zakoukala. A to nebylo dobře, což ovšem rusalka nemohla vědět.

Jednoho krásného dne totiž pán přišel za rusalkou se zprávou, že potkal úžasnou ženu a šíleně se do ní zamiloval. A protože rusalka je taková úžasná holka, se kterou je pánovi tak moc dobře, tak má tu čest slyšet o pánově vyvolené jako první. A tak rusalka vyslechla ódu na slečnu vyvolenou, na její oči, vlasy, nohy, a malíček u pravé ruky, na její inteligenci i na to, jak půvabně drží vidličku. A mlčela. Protože rusalka je opravdu úžasná holka. Úžasně blbá. Tak blbá, že když vidí pána jak se vznáší po světě, omámen štěstím, tak mu to přeje. A taky má na sebe vztek. Vztek, že byla tak pitomá a myslela si, že v pánovi vzbudila zájem. A cítí se trapně. A potože z jistých důvodů se rusalka musí s pánem vídat téměř denně, tak se téměř denně cítí jako idiot a v hlavě jí běží monolog: „Ty blbá, blbá, blbá…..“  No každopádně jsem si jistá, že rusalka se poučila a pro příště si na milé pány dá sakra majzla.

Tak a teď doufám, že se v tom pán nepozná. A víte co? Je mi to jedno.