Ve svém dnešním blogu bych se ráda věnovala tématu, které je mému srdci blízké a totiž golfu. Mám za sebou již několikáté Open Championship v roli novinářky a zahraniční dopisovatelky brněnského golfového časopisu, a tudíž i zážitky přímo z centra dění. Turnaj to byl opravdu vzrušující a zejména jeho závěr skvěle demonstroval, proč je golf tak krutý sport. Když ve fotbale vede jedno mužstvo o čtyři góly, je prakticky rozhodnuto. V golfu, jak je vidno, nikoliv. Ale já se dnes chci zaměřit výhradně na jeden golfový fenomén a tím je Tiger Woods.
Tiger Woods
Tiger Woods je, zdá se, věčné téma. Ať už hraje dobře nebo ne, ať se kaje nebo je arogantní, ať se hne, kam se hne. Speciální zacházení, speciální bezpečnostní eskorta, speciální vchody a východy. Je to bezpochyby sportovec, který transformoval golf, jehož takřka nadlidské sportovní výkony budí respekt, ale také člověk s notnou dávkou kontroverze.
Poprvé jsem se zúčastnila Open Championship jako divák v roce 2007 v Carnoustie, kde jsem měla možnost vidět Woodse hrát na vlastní oči. Již tehdy mě fascinovalo jeho robotické chování, pro které má ale člověk do značné míry pochopení, neboť maximální soustředění na hru je cestou k úspěchu. Na druhou stranu je Open Championship podívanou především pro diváky a musím se přiznat, že mně osobně určitý kontakt hráč – obecenstvo opravdu chyběl.
V okamžiku, kdy jsem se Open Championship začala účastnit jako novinářka, jsem poznala Tigerovu tvář mimo hřiště a to zejména ve vztahu k novinářům. Vzhledem k tomu, že Tiger prodává nejen golf, ale i noviny, je pro každého sportovního dopisovatele nezbytné, aby měl k Woodsovi přístup. Udržet si tento přístup znamená chovat se v souladu s Tigerovými pravidly, pokládat ty správné otázky a hlavně udržovat vysoký stupeň diskrétnosti.
A pak v zimě roku 2009 pár ostře sledovaných a později široce publikovaných událostí změnilo chod věcí. Tiger na pranýři znamenal symbolický pád jakési neproniknutelné opony a spustil vodopád nepříjemných otázek, o kterých se dříve nikomu ani nesnilo. Kajícímu se Woodsovi nezbývalo než nějakou dobu tyto otázky snášet a v rámci svého očištění na ně odpovídat.
Ale zdá se, že doba lovu pominula a opět nastalo údobí hájení. Novinářka Lynne Truss minulý týden v The Times uveřejnila úvahu týkající se Woodse a poskytla zajímavý pohled na věc. Mimo jiné zde otevřeně vyslovila názor, že všemocná vůle Tigera Woodse tvořit realitu je zřejmě nekonečná, což je přesný popis situace, kterou jsme coby novináři, mohli pozorovat o něco více zblízka než golfová veřejnost.
Lynne ve svém článku cituje příhodu, kterou Tiger popsal na tiskové konferenci před zahájením Open Championship minulý týden v souvislosti s dotazem jihoafrického novináře týkajícího se narozenin Nelsona Mandely. Woods vylíčil, jak spolu se svým otcem navštívili Mandelu v jeho domě, našli jej v koutě meditovat a zarazila je jakási jiná, zvláštní atmosféra v pokoji v jeho přítomnosti. Jak píše Lynne Truss, Tiger svou přítomností také dramaticky mění atmosféru kolem sebe.
Novinářka popisuje cesty Tigera Woodse na Open Championship 2010 a následně na Ryder Cup, kdy se z hvězdy najednou stal padlý idol a novináři se jej na okamžik přestali obávat. Ale teď? O dva roky později jsme, zdá se, opět odkázáni na oficiální verzi Tigerova příběhu, který ovšem překvapivě neobsahuje žádné informace o skandálech z jeho osobního života. Tiger už sice není nedotknutelný, ale silou své osobnosti dokázal z událostí před dvěma lety udělat jedno velké tabu. Vyslal světu signál, že jde o jeho minulost, od které se nemíní bavit a celý svět se přizpůsobil.
Je pravda, že na jeho tiskové konferenci jsme se opravdu nic nedozvěděli. Debata se točila striktně kolem golfu, fotoaparáty cvakaly jako o závod při každé známce úsměvu a otázky Tigerovi nepříjemné byly smeteny úsečnými, jednoslovnými odpověďmi, které troufalého novináře rychle odkázaly za pomyslnou bariéru. A tak jsme se dozvěděli, že to, že Woods celé tři minuty rozdává autogramy je naprosto běžná věc, kterou dělá každý týden, a dokonce se s námi podělil i o svůj výběr holí na sedmé jamce.
Lynne Truss svůj článek uzavírá slovy, že story, kterou nám dnes Tiger předkládá o ztrátě formy, nemá nic společného s eskapádami posledních pár let, ale je čistě přisouzena jeho zdravotním problémům a vlekoucím se zraněním.
Tiger Woods bezpochyby disponuje neuvěřitelnou mocí a nebývalou silou osobnosti. O takovou transformaci reality jako on by se (zejména v tak krátké době) mohl pokusit jen málokdo. Dejme tomu další dva roky a lidé budou možná ochotni vnímat jeho profesionální laps tohoto období čistě jako věc zdravotních problémů.
