Mé skotské těhotenství – VIII. Předporodní kurzy - pokračování

Skoro se tomu nechce věřit, ale do termínu narození mého prvního potomka zbývá už jen šest týdnů. Vůbec nechápu, jak je možné, že to tak rychle uteklo. Přípravné kurzy nabraly na obrátkách a zdá se, že snaha připravit nastávající rodiče na zážitek porodu je tady skutečně intenzivní.

Má druhá hodina předporodního kurzu byla věnována třetí fázi porodní a také komplikacím při porodu. Porodní asistentka nám vyprávěla o porodu pomocí kleští a zvonu a také o císařských řezech. Přesto, že tyto informace nejsou nikterak příjemné, byly nám podány velmi citlivě a s dostatečnou mírou ujištění, že se obvykle nejedná o žádné drama. Teorie zněla velmi rozumně, tak jen doufám, že skotský zdravotnický systém, který tak často kritizuji, bude schopen takový hladký průběh zvládnout i v praxi a nejen na kurzu.

Porodní asistentka nám také popsala, jak vypadají pokoje na oddělení porodních asistentek v nemocnice Ninewells. Je zde celkem šest pokojů, z toho dva mají speciální vanu pro porody do vody. Zbytek pokojů má minimálně vanu normální. Zajímavé bylo dozvědět se, že na pokojích nejsou klasické postele, ale jen jakési speciální pohovky ve tvaru ledviny, které podporují rodičku v přirozeném pohybu spíše než v ležení na posteli. Na pokojích jsou také porodní míče a speciální tyče, které slouží jako opora stojící rodičce. Pokoje jsou vybaveny CD přehrávačem a dokem pro iPod (zdá se, že sem tedy 21. století proniklo) a páry si mohou přinést svou vlastní hudbu jako jednu z podpůrných relaxačních technik.

Pokud porod probíhá hladce, jsou páry v podstatě nechány svému osudu. Porodní asistentka přichází jen na pravidelné kontroly cca každých 20 – 30 minut a samozřejmě je přítomna na závěr porodu. Jako úleva od bolesti jsou na oddělení porodních asistentek používány hlavně přirozené techniky, jako jsou vhodné porodní polohy, dýchání, rajský plyn, případně diamorphine, což, jak nám bylo vysvětleno, je v podstatě heroin, který ve správné dávce pomáhá tišit akutní bolest. Tak nevím, jestli porod je zrovna ideální doba začít s drogami :-). Také jsme se dotkly tématu sebehypnózy, které mu je tady věnován samostatný kurz.

Třetí hodina předporodního kurzu byla vedená fyzioterapeutkou a byla věnována správným technikám dýchání ve všech třech dobách porodních a také vhodným porodním polohám. Ačkoliv měla tato hodina spíše přednáškový charakter, musím říct, že její obsah byl velmi užitečný, protože o těchto dvou poměrně zásadních tématech jsem se dosud v žádné literatuře, která mi přišla do ruky, nedočetla. Vzhledem k tomu, že tyto informace jsou užitečné i pro partnera, který pak může při různých polohách výrazně pomoci, jsem ráda, že nám toto téma bylo s pomocí obrázků vysvětleno.

Tento týden jsme také s manželem navštívili první ze třech hodin partnerských předporodních kurzů. Přiznám se, že už mi z těch všech informací jde trochu hlava kolem, ale pro mého, informacemi o porodu nepolíbeného manžela to byla vhodná příležitost, jak mu dostat alespoň něco do hlavy. Na kurz šel dobrovolně, ačkoli od známých a přátel slyšel většinou jen komentáře typu, že kurzy jsou horší než samotný porod. První hodina byla vedená porodní asistentkou a přítomno bylo asi 12 párů. Asistentka nás nejdříve rozdělila do čtyř skupin, dvě dámské a dvě pánské, a požádala nás, abychom sepsali, co bychom se na hodině rádi dozvěděli. Tento nápad se mi moc líbil, protože bylo zajímavé sledovat, jak naše polovičky o blížícím se porodu přemýšlí a jaké informace jim chybí. A tak jsme probrali příjezd do nemocnice, parkování, placení za parkování, instalaci autosedačky, zabezpečení domácnosti a jiné podobné věci, které mužská část očekává, že je bude mít na starosti. V tuto chvíli se to možná zdají být detaily, ale když potom dojde na lámání chleba, jsou to podstatné věci a bylo moc príma znát mužský pohled na věc.

Pokračování příští týden :-).