Syndrom vdané ženy

Tak jsem se vdala. Konečně na mě nikdo nekouká skrz prsty, že jsem nějaká divná, když ve svém věku nejsem vdaná. Taky jsem po nějaké době otěhotněla. Touto novinkou jsem udělala radost mnoha lidem.  Téměř nikdo mne už nepovažuje za asociála, sobce a bezcitného člověka. Mám klid. Mám svého manžela a naše dítě. Splnila jsem závazek a očekávání  společnosti?

Náš svatební den bych nejraději vymazala z kalendáře a fotky spálila. Teprve teď rozumím tomu, proč se všichni tak hloupě vyptávali a nepřímo mi podsouvali myšlenky na svatbu... Nyní mi to připadá skoro tak, jako když nějaký záhadný hlas tiše našeptává: " Skoč z toho okna, skoč z toho okna." Kdybych skočila, možná bych dnes měla větší klid.

Mít dítě je fajn. Ale být s ním 24 hod denně zavřená sama v bytě, je docela na palici. Jezdit po Vystrkově kočárem a nemít s kým promluvit je taky děsná zábava.  Dítě od rána do večera řve, napadají mne chvílemi myšlenky na babybox..., ale to by můj drahý nerozdýchal..je totiž z dětí celý hyn...

Manžel se snaží, ale cítím, že to není ono. Nějak si najednou nemáme o čem povídat. On má své zájmy. Já mám dítě. On chodí do práce. Já jen čekám. Čekám až se malej probudí, až si říhne. Čekám až příjde manžel z práce. Čekám, až mi někdo zavolá. Kamarádky najednou  s existencí mého dítěte zmizely pryč  z povrchu zemského.

Cítím, jak mi odcházejí síly a energie na cokoliv. Sex mě nebaví. Navíc jsem taky dost přibrala. Kam bych se s  takovou figurou hrabala? Vlastně můžu být vůbec ráda, že si mě někdo vzal. To mi dost často opakuje moje matka! A taky bych se prý měla víc snažit, aby si nenašel jinou....

Měla bych být vděčná? Ale za co?

Vážně si nekteří z Vás myslí, že sňatek je v životě ženy v ČR vrcholem úspěchu a společenské prestiže? Myslíte si, že manželství usnadňuje život ženy? Co když se muži žení jen proto, aby měli legálně právo na pravidelný sex, teplé jídlo a čisté oblečení? Přijímá žena vstupem do stavu manželského dobrovolně roli služky a sexuální otrokyně?

Já jsem se ještě nevdala! Jen jsem se pokoušela do takové role vžít a ještě teď z toho mám husí kůži.

Tímto vzkazuji všem, kteří se mi za posledních 14 dní snažili podsouvat myšlenku, že bych se už konečně měla vdát a mít dítě, ať si laskavě hledí svého! Svého manžela a svých dětí.

 Já si svůj život zařídím tak, jak uznám za vhodné!  Nikdy jsem nebyla součástí davu a nehodlám jím být ani v nadcházejícím období....

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Alice Wollmannová | úterý 11.11.2008 22:49 | karma článku: 20,18 | přečteno: 2176x