Srdce bez domova III - vyšla třetí kapitola blogového románu

Pojďme si ve zkratce přiblížit děj třetího pokračování opět s naší přidanou hodnotou.                                                                                                                                   

Přichází dopis z matriky. Jsem zapomenutá dcera herečky Vránové. Ta, co hrála v My všichni školou povinní. A já hlupka se tenkrát zamilovala do malýho Kepky, jak hrál v Arabele. Milostné vztahy v rodině jsou sice nemorální a sobecké, ale svým způsobem účinné. Žeru túji.

Túje jsou humus, ale co. Maso do mě prostě nedostanete. Kdybych se měla připodobnit k nějaké kytce, nebyla bych túje. Byla bych růže. Píchám na potkání.

Roman objednává myšku. Odhaluji překlep a objednávám myčku. Bylo mi to divné - myška jako odškodné za nevěru? To přece nedává smysl.

Volám starostovi, aby nechal smazat nápisy, že VRÁNOVÁ KUKÁ S BLÁHOU.

Udělala jsem mu tu správnou nabídku, kterou starosta využil do posledního detailu. Když jsem mu druhý den zavolala, nevěděl nic o našem sexu a už vůbec ne o nějakém smazání nápisů.

No co, jsem smažka, tak si to smažu sama.

V mých dredech si udělaly vosy hnízdo. Píchavý mrchy k píchavý mrše sedaj.

Volám Tomášovi.

"Káčo, co se děje? Myslel jsem, že jsi na mě nabzučená?"

Tomáš v telefonu slyší samý bzučení.

"Zastav se u nás v prodejně a přines tři piva."

Tomáš přichází o osm minut později a na pult pokládá čtyři piva.

"Chtěl jsem ti udělat radost."

Vosy se slétají na pivo a jedna po druhé se topí.

Tomáš se zasněně kouká do půllitrů topících se vos.

"Tyvole, to musí bejt krásná smrt. Utopit se v pivu."

"Moc koukáš na Přátele, Tome."

Pragmaticky s ním flirtuju, automaticky se předkláním, stahuji ušmudlané džíny a opírám se o pult. Sleduji Tomáše, co on na to.

"Nechci, smrdíš."

"Já vím. Zkus se překonat."

"Ne, fakt ne."

"Tak dobře, chtěla jsem jen dostát své pověsti. Myslíš, že jsem děvka?"

"Děvka ne."

Koukám se do zrcadla a ptám se "Ne?"

Tomáš bere do každé ruky jednu rtěnku a kreslí mi s nimi kruhy na tváře.

"Ty nejsi děvka."

"A có?" Ptám se udiveně.

"Ty jsi superkurva."

Přichází táta.

"Máš to zapotřebí, Kláro?"

"Tati, já jsem Katka."

Koukám, že nejsem jediná, kdo něco bere.

Už zase brečím. Beru do ruky kytaru a začínám zpívat Mašinku od Maxim Turbulenc.

Přichází Alex a brečíme spolu.

Po chvilce si všímám, že je Alex celá nahá.

"Nemám co na sebe," povídá a poté odchází s tátou do zadního kumbálku.

"Tati?"

Tomáš se zasní:

"Tyvole, dvě superkurvy v jednom krámě. Pocem, Katko, předkloň se a opři se o pult."

Zatímco mě Tomáš zezadu opracovává, zvracím na druhou stranu pultu.

Kouknu doprava za závěs, kde táta opracovává Alex.

Naše oči se setkají. V Alexiných očích vidím jedinou otázku.

Vsadilas mi tu sportku?