Slovní fotbal

Oba dva jsme se sešli v zahulený putyce. Ten den nesliboval nic kloudnýho, byl to takovej den voničem. Sedli jsme si ke stolu a dali pivo. (Jó, pivo.) A začal další z našich vzájemnejch mačů. Hráli jsme slovní fotbal...

On: Zpocenej dres.
(dneska začal pěkně zvostra).

Já: Zelená tráva
(nenechal jsem se vytočit)

On: (chvíli přemejšlel a pak) Zpocený trenky.
(na začátek mi dává pěkně na prdel)

Já: Kulatej míč
(vím, že je to nic moc, ale začátky nejsou mojí silnou stránkou)

On: Šišatej míč
(můj útok mi vrátil i s úrokem - míč nikdy není dokonale kulatej, uznávám)

Já: Aut.
(vytřeštil na mě oči)

On: Faul.
(vytřeštil jsem na něj oči)

Já: Hlavička a kolínko.
(sleduje mě zpoza cigaretovýho kouře a já čekám, že přijde bombastickej útok)

On: Penalta.
(to od něj není fér)

Já: Vedle.
(sejmul jsem ho jak malýho Jardu)

On: Ruka.
(furt mi jde po krku, ale tentokrát jsem absolutně pohotovej)

Já: Rozhodčí nic neviděl.
(čeká, neví, přemýšlí, je vidět, že to byl ode mě silnej kalibr. Opět pomalu potáhne z cigarety a já mu mimo hru říkám: "Nehul to, vole.")

On: Rohovej kop.
(tohle jsem od něj čekal, sice ne zrovna teď, ale připravenej jsem byl i na tuhle možnost)

Já: Volný přímý kop.
(teď jsem mu to nandal, už třeba jen tím, že to bylo spisovně, uvidíme, co přijde)

On: Další rohovej kop.
(pokouší se snad o rohovej hattrick?)

Já: Tři rohy penalta.
(jo, jsem dobrej, mám ho v hrsti, jde do kolen, je to poznat v každým jeho pohybu, v každým mrknutí oka, v každým dalším výdechu cigaretovýho kouře)

On: (pomalu a tiše) Žlutá karta.
(vítězně se mi podíval do očí, ale já to nevzdávám)

Já: Červená karta.

On: Zelená karta. (jako trvale žijící v USA mi to chtěl nandat přímo ukázkově)

Já: Neplatí.
(souhlasí a uznává svůj omyl, pokračuju já, on jedno kolo stojí)

Já: Postavení mimo hru - ofsajd.
(mhouřím oči v zahulený putyce a čekám, co z něj vypadne)

On: Co to pískáš, nádhero? 

Já: Seberte to hovno. 

On: Brankář.
(nedává na sobě znát ani špetku nervozity)

Já: Gólman.
(a teď, babo, raď, brankář nebo gólman? situace je očividně nepřehledná, jsme ve slepý uličce, kdo nás rozsoudí? přichází číšník s dalšími pivy a... první pivo položil před něj. má to ale štěstí, prevít. bod pro něj.)

On: (ještě se usměje a pak utrousí) Nohy do Ó.
(úúú, tak to byl ale opravdu bezprecedentní, naprosto nečekanej, zbytečnej útok, na kterej jen horko těžko budu hledat nějakou odpověď)

Já: (padám od stolu a filmuju faul, nic jinýho mě nenapadlo, lidi kolem sledujou, co se mi stalo, válím se po zemi s křečovitě a bolestivě zkrouceným obličejem) Auuu. Auuu.
(čekám, že proti mně využije mou vlastní zbraň, a sice pokřik "Seberte to hovno", ale on ne)

On: (uznale pokyvuje hlavou, zapaluje si další, přemejšlí a potom ... přichází závěrečná fáze, finální atak, kterýmu je těžký se bránit, určitě ho měl připravenej hned od začátku a já se biju hlavou do zdi, že jsem to nepoužil dřív, prohodí jen:) Gól. (neprocítěně, nudně, nezáživně, chudě, obyčejně Gól a pak to ještě jednou potvrdí, zatímco stále pokyvuje hlavou) Jo, jo, kamaráde, je to gól.
(byl si jistej svým vítězstvím, ale přesto se gentlemansky zeptal, co já na to..)

(A co já na to? Postupně zvyšuju hlas a všichni napjatě sledujou, co z týhle akce vzejde)
Já: "Centr z levýho křídla přímo do vápna, kde už je připravenej střední útočník, ten to dává nůžkama ve výskoku přímo z voleje pěkně pozadu a poslepu rovnou do tyče, od který se míč odráží k nejbližšímu obránci soupeře, jenž nešťastně hodí levou rukou do protipohybu míče, čímž ho zachytí a je to na penaltu, ale rozhodčí hru pouští a ponechává výhodu, protože si všímá, že míč se dostává k záložníkovi útočícího mužstva a ten do prázdný brány střílí góóóóól, je to góóól, góóóól, přepište dějiny, kucí zlatý, je to tam, je to táááám, góóóól."

On: (Nestíhá, kouká na mě jak na zjevení, koukaj i lidi v putyce, ale co, dyť vo nic nejde, tak si dáme ještě jedno a půjdem domů.)

Jo, jo, to je ten pravej slovní fotbal. U piva - to se to kecá. Tam jsou všichni chytrý jak rádia.