Začal jsem dnešní den pozitivně. Cítil jsem se po odpočinkovém dnu dobře a připraven na nový týden. Ale nevěděl jsem co mě čeká. Asi po půl hodině začal foukat vítr a když vítr, tak proti vítr! Byli jsme v širokém a otevřeném úseku Vltavy, tak nebylo kde se schovat. Se zesílením větru mlátily mě vlny a zároveň klesla moje rychlost. Když začala bouřka, rozhodli jsme se si udělat na břehu pauzu. Myslel jsem, že to rychle přejde. Čekali jsme asi 20 minut, ale bylo to pořád stejné, tak jsme pokračovali dál. Měl jsem štěstí, že se mnou byl člověk v kajaku, a to bývalý německy reprezentant v kajak slalomu, kterému takové vlny nedělaly problém.Bojoval jsem 10,3 km za 3 hodiny 38 minut. Jsem unavený. Zítra bude poslední den na Orlické přehradě, kde skončím u hráze.
I started the day positively. I felt good after my rest day and prepared for a new week. However, I didn't know what awaited me. After about half an hour the wind started blowing and of course if there's a wind, it's a head wind! We were in a wide and open part of the Vltava so there was nowhere to hide. With the strengthening wind the waves were beating me and my speed dropped and dropped and when a storm started, we decided to take a break on the bank. I thought it would pass over quickly. We waited about 20 minutes but it was still the same so we carried on. I was lucky that I had a guy in a kayak with me, a former German national representative in kayak slalom, for who the waves were no problem.
I battled 10.3 km in 3 hours 38 minutes (not including the break). I'm tired. Tomorrow will be the last day on Orlik Reservoir and I'll finish at the dam.
