Poslední den včera byl skvělý. Měl jsem plavat jen 5 km, abych měl ještě sílu na oslavu:-). Nevěděl jsem co mě v cíli ve Žlutých lázních bude čekat kromě toho, že bude pár reportérů a kamarádů. Načasoval jsem to skoro přesně a krátce po 15 hodině jsem dorazil na cíl. Normálně když plavu, neslyším nic kvůli vodě v uších, ale najednou jsem slyšel řev a při dýchání jsem viděl na molu a břehu velký dav. Lidé mávali a tleskali. Byl to super pocit. Ještě víc jsem nečekal, že jako vůbec první věc jsem dostal panáka slivovice – z toho jsem byl nadšen:-).
Tak jako na startu jsem byl v šoku kolik tam bylo reportérů. Než jsem vylezl z vody byly kamery, foťáky a otázky, ale samozřejmě jsem byl zase rád, že média o tom má zájem. Věřím, že projekt Vltava Asistence 2010 zvýšil pozornost Asistence a zároveň ji získá slušnou částku peněz.
Rozhovory a gratulace trvaly asi hodinu a pak jsem mohl oslavit. Naštěstí počasí drželo, abychom mohli zůstat venku, kde jsme si užili pohodovou atmosféru. Seznámil jsem se s novými příjemnými lidmi z Asistence.
Pomalu na mě padala unava a úleva z posledních nejen třech týdnů ve Vltavě, ale několika měsíců příprav. Vydržel jsem do 23 hodin, kdy začalo pršet a pak jsme odešli. Moc jsem nespal, protože jsem měl pořád různé myšlenky, tak jsem pořád unavený, ale určitě to brzy přejde. Moji rodiče budou tady do zítřka, tak si budu užívat čas s nimi.
Byla to nejintenzivnější doba mého života. Nikdy jsem se nemusel na jednu věc tolik soustředit a to bylo pro mě největší výzva. Od začátku jsem věděl, že, abych úspěl, se budu muset tomu věnovat všechno a objevit věci, které jsem nikdy předtím nezažil. Někdy to bylo velmi těžké: neustále jsem řešil organizační problematiky, tělo jsem namáhal tolik, že často bolelo. Ale nelituji ani vteřinu.
The last day yesterday was great. I only had to swim 5km so I still had energy to celebrate:-). I didn’t know what to expect at the finish in Žluté lázně apart from a few reporters and friends. I timed it almost perfectly and shortly after 3pm I arrived at the finish. Normally when I swim I can’t hear anything because of water in my ears but all at once I could hear a roar and while turning to breath I could see a big crowd of people on the jetty and bank. People were waving and clapping. It was a great feeling. I was even more surprised that the first thing I received was a shot of slivovice – I loved it:-).
As at the start, I was shocked by how many reporters were there. Before I even got out of the water there were cameras and questions, but of course I was glad that the media was interested. I hope that the Vltava Asistence 2010 project has raised awareness of Asistence and at the same time will raise a decent sum of money.
The interviews and good wishes lasted about an hour and then I was able to celebrate. Fortunately the weather held so that we could celebrate outside where we could enjoy the chilled out atmosphere. I also met some new, nice people from Asistence.
Tiredness and relief slowly washed over me not only from the last 3 weeks in the Vltava but from the months of preparation. I held out until 11pm, when it started raining, and then we left. I didn’t sleep much because I had various thoughts constantly rushing through my head, so I’m still tired but I’m sure it’ll soon pass. My parents are here until tomorrow so I want to enjoy the time with them.
It’s been the most intense period of my life. I’ve never had to focus on one thing so hard and this was the biggest challenge for me. I knew from the beginning that for this to succeed I would need to give it everything and discover things I’d never experienced before. It’s been very difficult at times: constantly solving organisational issues and pushing my body so hard that I was often in pain. But I don’t regret a single second of it.
