Konečně plavu ve Vltavě!! / I’m finally swimming in the Vltava!!

Tento týden konečně jsem udělal rozhodnutí skočit do řeky a začit poslední fázi svého tréninku. Těšil jsem se, ale zároveň jsem byl nervózní. Pracoval jsem hodně měšíců na tom a byl to logický další krok, který musel brzy přijít. Na druhou stranu už nějakou dobu nebylo dobré počasí a řeka byla stále velmi studená, a proto jsem byl nervózní – začátkem týdne měla voda jen 13˚. Navíc jsem nikdy předtím neplaval v neoprénu, tak jsem nevěděl jaký bude rozdíl.

Našel jsem dobrý úsek Vltavy v Troji, kousek nad kayakářským kanálem, kde je rovná sekce řeky na 1,5 km a málo lodí, takže ideální. Chci krátší úsek, abych se mohl napít při tréninku. Budu opakovat stejný úsek párkrát.

V úterý podvečer jsem k řece dorazil a začal jsem se převléct. Srandovní je, že neoprén se zapíná ze shora a sám neumím startovat zip, tak muším prosit kolemjdoucího:-). Zatím vždycky byl někdo ochotný. Očekával jsem, že když se vlezu do vody mě srazí zima jako kladivo, ale nestalo se to. Neoprén fungoval dobře, tak jsem začal plavat. Byl to zvláštní pocit, protože neoprén Vás drží ve vodě vyšší, než obvykle a to znamená, že jste trochu méně stabilní, ale po 15 minutách jsem si na to už zvykal. Jenže ruce a chodidla nejsou kryté a brzy jsem ztratil v nich v postatě veškerý pocit. Mám neoprénovou čepku, takže hlava je v pořádku a nějak obličeji a krku nebyly príliš zima.

Plavání proti proudu je těžká práce a trvalo mi to 45 minut, abych plaval 1,5 km. Pak jsem se otočil a plaval zpátky za 21 minut! Vrátil jsem se na místo startu, vylezl jsem se napít a potom jsem to udělal znova. Na poprvé jsem byl velmi spokojený s tím, jak to šlo.

Když jsem točil hlavu, abych dýchal, všímal jsem si, že lidé na břehu na bruslích a kolech se zastavili a zírali na mě, což bylo docela srandovní:-). Také bylo na lodi ze zoo hodně diváků.

Jsou do startu jen 4 týdny, takže mám ještě spoustu casu, abych si plně zvyknul na plavání v neoprénu v řece. Předtím jsem netušil jak mě bude připravovat zimní trénink v bazénu, ale rád hlásím, že hodně a jsem skoro připraven plavat 10 km denně!

 

This week I finally took the brave step of jumping into the river and beginning the last phase of my training. I was excited and nervous at the same time. It’s what I’ve been working for for many months so it was the next logical step and had to come soon. But on the other hand, the weather hadn’t been good for a while and the river was still very cold so that’s why I was nervous; it was only 13˚ C earlier in the week. I’d also never swum in a wetsuit before so I was unsure how different it would feel.

I found a good section of the Vltava in Troja, just above the kayaking section, and there’s a straight part of the river for 1.5km where few boats go so it’s ideal. I want to keep the distance short so that I can come back to drink during training. I’ll just repeat the same part several times.

On Tuesday evening I got to the river and started changing. The funny thing is that the wetsuit zips down from the top and I can’t start it by myself so I have to stop a passerby and ask them to do me up:-). So far someone has always been willing. I expected the cold to hit me like a shock wave when I got into the water but it didn’t really happen. The wetsuit was doing its job well so I started swimming. It was a weird feeling because the neoprene lifts you higher in the water than normal and you’re also a bit unstable, but after about 15 minutes I was getting used to it. The only thing is that my feet and hands are not covered and quite soon I practically lost all feeling in them. I’ve got a neoprene cap on my head so that’s okay and for some reason my face and neck don’t feel too cold.

It’s hard work swimming upstream after the rain and it took me 45 minutes to cover 1.5 km. Then I turned round and swam back in 21 minutes! I got back to my starting point climbed out, took a drink and then did it again. For my first time I was very happy with how it went.

As I was turning my head to breathe I noticed people on the bank sometimes stopping and staring, which was quite funny:-). There was also quite an audience from the passengers on the boat coming from the zoo.

There’s only 4 weeks to go until the start so I have plenty of time to get fully used to swimming in a wetsuit in the river. I had no idea how well my winter swimming in the pool would prepare me for the river, but I I’m really pleased to say that it helped me a lot and I’m almost ready to swim 10km per day!

Autor: Paul Whitaker | sobota 29.5.2010 21:12 | karma článku: 28,38 | přečteno: 5750x