(Volná reakce na příspěvek Dominik Duka: Když vládne lůza) Pan D.D. by měl lépe vážit slova a ne se na veřejnosti nediplomaticky odkopávat způsobem jakým to nedávno učinil. Nikdo nemusel být svědkem jeho nedostatečné prozíravosti, pokud jde o budoucnost nejen „prvního“ světa. Panu D.D. unikla jedna závažná skutečnost a sice, že tentokráte jsou v ulicích, na rozdíl od jiných výše položených míst, převážně zdraví lidé (žádní neznalci a recesisté) snažící se pomoci celé společnosti trancendovat ze současné úrovně (ne)fungování na úroveň mnohem šlechetnějšího a dokonalejšího společenského systému, nějaké formy přímé (já rozvíjím na eklektické) demokracie.
Prohlubující se chaos je a bude průvodním jevem nastalé situace tak dlouho, dokud si lidé typu pana D.D. a jemu podobní neuvědomí, že nejsme v krizi (nebo pouze v období ekonomické recese), ze které nás zázračně vyvede nějaká nově vytvořená koalice vzešlá z předčasných voleb, ale že jako jednotliví lidé, komunity, národy, jako celé lidstvo pociťujeme, v různé míře, důsledky prudkého rozvoje celosvětové informační a komunikační sítě. S tím souvisí i celá ta globalizace, která změnila naše vnímání prostoru a času. Mění naše postoje, hodnoty a mínění. Získáváme pomalu a jistě odvahu svobodněji se vyjadřovat k dění ve společnosti, a pokud nám v tom budou nějací “odborníci” zcela odtržení od reality bránit, tak to pochopitelně bude vyvolávat napětí, pane D.D., ale že bych ho přirovnávala, jako vy, k fotbalovému zápasu, toho jsem daleka.
Spílejte hypertextu, pane D.D. a všemu ostatnímu s ním souvisejícímu, ten totiž konkrétně způsobil, mimo jiné, že staré praktiky vládnutí berou za své. Politické ideologie (komunizmus, socializmus, liberalizmus, konzervatizmus, fašizmus) se jako široké myšlenkové tradice rozpadly, takže nějaké zkratkovité vyjádření politického přesvědčení na pomyslné lineární úsečce levicový, středový, pravicový je jen výkřikem do tmy. Politika nadřazenosti doslova zparchantěla, stala se nevybíravým, surovým bojem o moc sloužící nepatrné hrstce všehoschopných k dosažení jen jejich vlastních sobeckých cílů. Promiňte pane D.D., to nejsou partneři pro pokojné vyjednávání.
Současné politické reprezentaci se nedá věřit ani nos mezi očima (ale ani těm na moci závislým, co opět lezou z děr, aby na složité situaci vytřískali další politický kapitál). Jako klíšťata se politici drží dnes již zcela zdiskreditované zastupitelské demokracie a tvrdí, že k ní v našich podmínkách a s přihlédnutím k našemu dějinnému vývoji neexistuje demokratická alternativa, jedině prý tyranie nastolená nějakým autoritářským režimem. Tím straší lidi a je to lež.
V minulých dnech jsem absolovovala přednášku Heinze Lynera Švýcarsko – vzor pro českou republiku? Do teď z toho nespím. V první řadě jsem se dozvěděla, že pro T.G. Masaryka bylo Švýcarsko obdivovaným vzorem. Za druhé jsem získala jasnější představu o tom, jak přímá demokracie vlastně v praxi funguje a za třetí a to je nejdůležitěšjí, sama pro sebe jsem si ujasnila, že přímá (eklektická) demokracie je pro nás jedinou alternativou.
