S panem Babišem na jednom pískovišti.

Kdybych se ocitla v dětství s panem Babišem na jednom pískovišti, se vší pravděpodobností by ode mne vyfasoval kopanec a písek do očí. (Volná reakce na článek Andrej Babiš: Mesiáš, který se umazal)

Narodila jsem se jako dcera evangelického faráře v komunistickém Československu. Můj otec nenáležel (jako ten Babišův) k žádné minulým režimem vyvolené skupině. Jako farář měl v patách celé mé dětství (nar. 1958) i dospívání státní bezpečnost. Podpis pod Chartou 77 z něj udělal na dvacet let topiče (se dvěma vysokými školami). Máma zaplatila ztrátou své profesní specializace dětské klinické psycholožky a já si mohla o vysokoškolském studiu nechat akorát tak zdát. Pro mé rodiče v době komunistické totality nebylo primární (jako pro ty Babišovy), abych v životě “uspěla”, ale spíše, abych si vybudovala nezlomný charakter pomocí něhož dokážu rozlišovat dobré od špatného a jednat výhradně podle svého svědomí. Pevně zabudované etické principy miliardy většinou nevydělají, ty se postarají o jiná životní vzrušení.

Jak vidno, v rodinném zázemí mém a Babišově nenajdeme průniky. Zformovaný velmi odlišným hodnotovým světem, představuje pro mne pan Babiš klasického konjunkturalistu. Z minulého režimu tyl jak mohl a dnes slibuje, tento hyperbohatý člověk, že dá věci do pořádku. Sám tomu nevěří, ale jako zástěrku pro svou nezkrotnou touhu po moci použije jakoukoliv rétoriku.

“Upřímná a otevřená prezentace”  vlastní problematické minulosti je esencí Babišova brutálního cynismu a přezíravé arogance. V takovéhle formě to tu snad ještě nebylo. Před Babišem, se lidé aspirující na vysoké veřejné posty alespoň trochu styděli za svou nechvalnou  minulost, snažili se ji všemožně kamuflovat, často i vylepšovat. On to zjevně za potřebné již nepovažuje a té nepatrné hrstce slušných lidí, kterým snad ještě o něco v této zemi jde, se bezostyšně vysmívá do očí.

Jedině společnost v rozkladu, totálně rezignovaná na jakékoliv vyšší ideály může umožnit člověku tak morálně ohebnému jakým je pan  Babiš, získat  tolik sympatizantů za tak krátkou dobu. Ačkoliv, jestli na jeho pozvání v duchu: “už můžete vylézt z děr, soudruzi estébáci, vzduch je čistý” zareagovali, kromě těch pár nepoučitelných naivků, všechny ty staré nomenklaturní kádry, které ještě nemají dost, tak se tedy opravdu máme na co těšit.

P.S. Nevěřím, že lidem jako je pan Babiš patří politická budoucnost. Jeho vstup do veřejného prostoru se sloganem “…jsem naštvaný, stejně jako vy”, je možné interpretovat také jako ochranný manévr před sílícím strachem z nepředvídatelných výbuchů skupinového hněvu namířeného právě proti finančním a mocenským elitám mezi které se pan Babiš jistě počítá.