"Pro lásku na celý život se člověk může rozhodnout"

K volné reakci na článek Evy Pallotto Buďme monogamní! Je to výhodné!, využívám text ze svého archivu, který zaslaný redakci MF Dnes, nebyl nikdy publikován. Bohužel původní text, který tehdy vzedmul hladinu mého adrenalinu a nemohla jsem jinak než reagovat po svém, již k dispozici nemám.

In dreams and in love Nothing is impossiblelabeArt

...dovolte mi touto formou reagovat na Velkou manželskou  revoluci, uveřejněnou v deníku MF Dnes (27.6.2003). Domnívám se, že o tak složité problematice je nutné uvažovat v širších souvislostech než jaké jste čtenářům poskytli zjednodušenou  reflexí dvou vybraných  odborníků (Petr Weiss – sexuolog, Vladimír Pohl – psycholog).

Rozpad rodiny...

Jsem žena, která prodělala na vlastní kůži  bolestnou, v jistém smyslu nepřekonatelnou ztrátu životního partnera a s ní související rozpad rodiny. Silná potřeba lépe pochopit, co se  vlastně stalo mě uvrhla do mnohaletého systematického studia. Nové poznatky výrazně pomohly zmírnit mou počáteční paniku a uvědomit si, že ve svém trápení nejsem zdaleka sama. Považuji tudíž za přirozené dát volně k dispozici alespoň pár myšlenek rozvíjejících téma Velké maželské revoluce.

Vnášíme zmatek do našich emocí...

„Nacházíme se v období, kdy se více méně všechny aspekty života  západní společnosti podřizují diktátu spotřeby. Ta se stala zářící náhražkou  boha, modlou, zlatým teletem, ke kterému se upínáme a tím vnášíme zmatek do našich emocí“ říká Roger Scruton (profesor estetiky) a dodává: „Každá modla je zároveň svatokrádeží, protože nás nutí vzdávat úctu, která náleží vyšším věcem, čemusi nižšímu než jsme my sami“.

Svatební obřad...

Scruton rozvíjí v Průvodci inteligentního člověka po moderní kultuře (1998) ideu posvátného, která dodává lidskému světu patřičnou váhu a umožňuje ho tak plně zakoušet. Jako názorný příklad uvádí svatební obřad. „V křesťanství je manželství svátostí – jinými slovy vztahem, který může naplnit pouze Bůh.

Manželství není smlouva...

Manželství není smlouva, ale slib před Bohem, složený v posvátné přítomnosti. Ženich a nevěsta zasvětí své životy a toto zasvěcení je obětí: jejich životy od té chvíle patří něčemu vyššímu, než jsou oni sami, a závazky věrnosti, vzájemné pomoci  a výchovy dětí na sebe berou na věčné časy.

Narušení manželství...

To vše se pochopitelně změnilo, když lidské instituce začaly být nazírány nikoliv jako posvátné, ale jako světské. Osvícenství s sebou přineslo pokus přetvořit manželské pouto v oboustranně výhodnou smlouvu...Nyní víme, že sekularizace v dlouhodobém horizontu způsobila postupné narušení manželství coby jedinečné formy lidského závazku... Bůh nemá v tomto ujednání místo a vážnost takového manželství je státem garantovaný klam.

Obětování...

V důsledku toho vymizel i charakter manželství coby obětování: lidé už své životy manželstvím neposvěcují, a jakmile se objeví lepší nabídka, své povinnosti bez zábran odhazují...Při obřadu církevního sňatku mají slova, vyřčená nevěstou a ženichem, nadpřirozenou moc. Třebaže byla vyslovena každým párem, který kdy spojila, jako by byla zde a nyní vyslovena úplně poprvé...

Papíry...

Popřeme-li posvátnou přítomnost, stanou se původci významnosti slibu  muž a žena, a slova, která si vyměňují, tak již nejsou posvátnými přísahami, ale odvolatelnými sliby, které mohou být zrušeny, kdykoliv se proto některá ze stran rozhodne. Slova tím ztrácejí svou vážnost, jsou vlastně obyčejná, banální a afektovaná, jako pseudoarchaické výrazivo právních dokumentů...Místa, okamžiky a děje ztrácejí svou posvátnost, bohové  se nám vzdalují a naše svazky jsou stvrzovány pouho-pouhým zákonem (´papíry´)“.

Láska uniká před manželstvím...

V kapitole Romantismus Scruton popisuje tragédii osvícenství: „Láska uniká před manželstvím a stává se osobním výdobytkem, známkou úspěchu...Manželství je pak chápáno spíše jako buržoazní slabost než jako posvátný obřad přechodu, na němž závisí etický život“...

Je nezkrocenou, neochočenou silou...

V kapitole Modernismus Scruton rozebírá Wagnerovo pojetí lásky nápadně podobné naší současné situaci. „Láska vstupuje do dramatu z prostředí mimo domov. Je nezkrocenou, neochočenou silou a vede k cizoložství nebo incestu. Láska se osvědčuje pouze v protikladu s mravností a znesvěcením manželství. Děti v ní v podstatě nemají co dělat; když se z lásky ...zrodí dítě, stane se záhy sirotkem a musí žít v domově, který vůbec není domovem, nýbrž místem nevolnictví a odcizení“.

Muži...

Petr Weiss hledá souvislosti „celospolečensky se měnícího pohledu na manželství“..., ve změně ženské role. Změnou mužské role se nezabývá, zato populisticky  spekuluje o možných výhodách plynoucích pro ženy žitím ve třech „s těmi nejlepšími muži“ . Prim. MUDR. Jan Poněšický, dipl. psych. v knize Fenomén ženství a mužství, psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy (2003) uvádí: „ Muži oproti ženám platili až do 70. let minulého století  za neproblematické bytosti...Co však pozorujeme v posledních třiceti letech? Stále více mužů trápí pochybnosti o sobě a  své potenci v širokém slova smyslu, stahují se do sebe, stávají se nespolehlivými a  nezodpovědnými; přenechávají ženám starost o rodinný  život i o výchovu dětí, vyhýbají se konfliktům, potlačují své emoce...stěžují si na přehnané nároky žen a emoční tlak, pod jejichž tíhou dekompenzují, rezignují, odcházejí a tak dále“.

Čelíme hluboké krizi mužské identity...

Autorská dvojice Robert Moore (profesor psychologie a náboženství) a Douglas Gillette (mytolog, umělec, pastorální konzultant) v knize Král, válečník, kouzelník, milovník aneb o mužské psychice (1990) podotýkají, že „nyní na konci dvacátého století čelíme hluboké krizi mužské identity...Dnes a denně se z povolaných úst socilologů, antropologů a psychoanalytiků, studujících tento jev dovídáme o tragických rozměrech tohoto jevu, který se týká osobně každého z nás, stejně tak jako společnosti jako celku“.

Uvádění chlapců do dospělosti...

Autoři si v úvodu všímají hlavních důvodů rozpadu tradiční rodiny – „politováníhodného faktu vytrativšího se otce, nepřítomného ať už emocionálně či fyzicky...vytracení iniciačních rituálů, které slouží uvádění chlapců do dospělosti...patriarchátu jako projevu nezralé,  zakrnělé mužnosti fixované  na ranějších vývojových stádiích.

Ojeté manželky...

Je neředstavitelné, že právě popsaný mužský charakter čelící vážným problémům své identity, nepřehlédnutelně se odrážejících  v soužití s jednou ženou, by si v blízké budoucnosti troufl na dvě či více žen najednou. Jistě existují výjimky, možná je jednou z nich i sexuolog Weiss. Kdo vi? Anebo se také začal ztrácet ve zbožných přáních a snech  způsobených krizí středního věku? Zakrývá rafinovanými návody (dvě ženy, jeden muž) na větší štěstí žen, pokušení stárnoucích bohatých nebo vysoce postavených mužů nahradit své „ojeté manželky“ novějšími modely?

Patriarchát...

V knize Král, válečník, kouzelník, milovník... najdeme i jednu z možných odpovědí na konstatování nevyzrálosti (Vladimíra Pohla) týkající se nás všech, kteří jsme často nuceni, proti své vůli, procházet během života „několika, byť dlouhodobými vztahy“. Autoři opět povolávají k odpovědnosti patriarchát. Domnívají se, že je útokem na mužnost stejně jako ženskost v jejich plnosti.

Nezralost lidských bytostí...

„Patriarchát je založen na strachu – na strachu žen samozřejmě, ale také na strachu mužů. Chlapci se bojí žen. Bojí se však také skutečných mužů...Patriarchální muž nevítá plný rozvoj mužnosti u svých synů, či svých mužských podřízených, stejně tak jako nevítá plný rozvoj svých dcer a svých ženských zaměstnankyň...Jak často jsme předmětem závisti, nenávisti a útoku, ať už přímého či skrytě agresivního, když se pokoušíme rozvinout své skutečné já v plné kráse, zralosti, tvořivosti a plodnosti...Pravým důvodem těchto útoků je nezralost lidských bytostí, které se cítí být ohroženy našimi pokroky na cestě k mužské či ženské plnosti bytí...Má-li mít naše rasa vůbec nějakou budoucnost, bude náš nebezpečný a nestabilní svět zralé muže a zralé ženy nezbytně potřebovat“.

Monogamní manželství...

Publicista Robert Wright připomíná v knize Morální zvíře, proč jsme to, co jme některé další zajímavé teorie: „Pro lásku na celý život se člověk může rozhodnout. Celoživotní monogamní manželství prostě není přirozené – ani pro ženy, a zdaleka ne pro muže. Těžko ho může uchránit něco jiného než tvrdá omezení, která mohou udržet vztah, hodný označení ´láska´ až do smrti. Taková láska se ale bude lišit od té, se kterou manželství začínalo. Je taková láska bohatší, hlubší, oduševnělejší? Názory na to se liší. Rozhodně ale taková láska budí větší obdiv“.

Triumf naděje nad zkušeností...

Z výše uvedeného vyplývá, že manželé si nejsou  předurčeni. Jedním z mocných popudů k rozvodu je přesvědčení mnoha mužů a některých žen, že si prostě nějakým nedopatřením vzali nesprávného partnera a příště to napraví. Velmi stěží. Rozvodová statistika podporuje Samuela Johnsona, který popsal rozhodnutí jednoho muže znovu se oženit jako ´triumf naděje nad zkušeností´.“

Buď/Anebo...

Celý svůj život hluboce obdivuji  manželství svých rodičů. Předvedli bez jediného, mnou zpozorovaného zaškobrtnutí vše k čemu se dnes vztahuji jako k nedostižnému ideálu. Ani po létech nemám zpracované ztroskotání svého manželství. Při každém pohledu na naše dcery mi opakovaně nabíhá: „Co bůh sloučí, člověk nerozloučí“. Ze srdce přeji jim i  jejich budoucím  životním partnerům, aby se pokusili se silnější vůli i odhodláním opětovně vyzdvihnout „manželství jakožto jádro etického života a základ trvalých společenství“ jak o tom píše ve spise Buď/Anebo (1845) filosof Soren Kierkegaard.

V Praze, 2.7. 2003

Magdalena Kratochvílová, 45 let, marketingová specialistka

(věnováno našim dcerám a mým rodičům)