I když jsem člověk jednoznačně upřednostňující obsah před formou, která je mi často podezřelá, protože přílišný akcent na ni ve mně vyvolává dojem, že se pokouší zakrýt chybějící obsah, tak bez problému přiznávám, že Ladislav Špacek je v mých očích skutečný mistr ve svém oboru. U kolika lidí se snoubí na tak vysoké úrovni a v tak vyrovnaném poměru intelligence, vzdělanost, formulační obratnost a pohotovost i smysl pro humor? L.Š. je esence profesionality, od kterého je co se učit.
President Obama 'Praying at a Mosque' Netlore Archive: Emailed image purports to show President Obama
Nicméně, dovolím si s ním polemizovat ve věci Václava Klause a bezpečnostního rámu, hlavně s jeho způsobem příliš tradičně pojaté argumentace ve prospěch V. Klause.
Ve včerejším vstupu L. Špačka na Radiožurnálu mě zatahaly za uši výrazy nedůstojné a ponižující vztahující se výhradně k osobě V. Klause, respektive k jeho současné sociální roli – hlava státu. Poznámka L. Špačka, že v šedesáti zemích světa, které navštívil jako mluvčí bývalého prezidenta Václava Havla nikdy k takovému “renoncu” nedošlo, uzavřela prakticky prostor pro jakékoliv další otázky. Naštěstí včera není dnes.
Každá nová situace vyvolávající tak rozporuplné reakce jistě zasluhuje širší debatu. Mne v této souvislosti zajímá především otázka lidské důstojnosti a ponížení. Z rozhlasového příspěvku L. Špačka vyplývá, pokud se nemýlím, že projití bezpečnostním rámem se rovná v případě prezidenta přímému útoku na jeho čest. Čestnost prezidenta je tedy vnímána jako něco samozřejmého, nezpochybnitelného a hlavně nedotknutelného a to je z dnešního pohledu, kdy jsou bežně dostupné informace o obecně pokleslé morálce a chybějících etických principech vysokých státních představitelů, nepřijatelné. Navíc, do jakého světla staví takové počínání nás ostatní? Méněcenní, nebezpeční, nemorální? Jsme podezřelí a “nedůstojným a ponižujícím” způsobem musíme dokazovat, že jsme čestní i když jsme třeba stokrát čestnější než leckterá hlava státu.
Muž číslo 1 pro sebe žádá výjimku nejvyšší. Ptám se, jaká bude přiznaná muži číslo 2,3,4,5,6,7,….., protože podle (mně zcela nesrozumitelné) logiky vychází, že s vyšším pořadovým číslem ubíráme na cti. Neměli bychom si raději být před zákonem rovni a svou čest a bezúhonnost dokazovat a hlavně průběžně potvrzovat svým životem a svými činy?
Teď mě napadá, jde tu vůbec o důstojnost? Momentálně nemám na mysli možné prezidentovy obavy, že zapípá endoprotéza, něco tak veskrze lidského, ale vzpomínám na totální ztrátu důstojnosti bývalého amerického prezidenta Billa Clintona kvůli sexuální aféře s Monica Lewinski a nijak zásadně to s ním nepohnulo, ani prezidentování ho to nezbavilo. Předpokládala bych, že hříšník takového kalibru se stáhne do ústranní, bude zpytovat svědomí, činit pokání a dokud se nepolepší na světlo boží se nepodere. Nic takového se v naší post-tradiční západní společnosti, neustále se odvolávající ke svým křesťanským hodnotám, neděje, tak jaké pak obavy o ztrátu důstojnosti. Veškeré kroky podnikané k její ochraně vnímám jako neúčinné, co víc, kontraproduktivní.
Bohužel docházím k neradostnému závěru a sice, že V.K. obdobně jako jemu podobní není schopen ani ochoten zredukovat svůj narcismus na sociálně přijatelné minimum. Všeobecným předstíráním, že císař, král, prezident nejsou obyčejnými lidmi, nikdo nikdy nikoho nedonutil a nedonutí vnitřně souhlasit s jejich postoji a názory.
P.S.
Zajímalo by mě, jak by se takový V.K. vypořádal třeba s islámskou etiketou, která by mu v jistý okamžik zavelela do ponožek. Co by s ním asi udělala taková pokornější poloha? Mohl by mi být bližší?
Poznámka: Tohle je mimo hlavní téma, to mě jen tak napadlo v souvislosti s pokorou, kterou vnímám jako základní nedostatek všech megalomanů.
