Jakoby zvýšená míra nedostatečné přítažlivosti byla charakteristickým rysem českého národa nebo alespoň těch jeho představitelů, které máme nejčastěji před očima.
Je až k neuvěření, o co intenzivněji si opět uvědomuji právě prostřednictvím nových Událostí tu českou omezenost a provinčnost. Panoptikum voskových figurín (byť sebekrásnějších a sebeurostlejších) ke mně žádným způsobem nepromlouvá, naopak. Stydím se za to, v jakém pozlátkovém světě se naši “špičkoví” novináři zabydleli a kladu si otázku, jak je vůbec možné, že ředitel ČT Petr Dvořák dal tomuto zpravodajskému kýči zelenou.
Televizní redaktorky stylizované do uniformovaných mažoretek v rukou místo hůlky třímající U desky nemající jinou funkci než do nás nepřetržitě prát U reklamu, jsou pro mne stejně nestravitelné jako jejich uhlazený doplňek, model Železný. Takové vnější pojetí Událostí by se snad dokonce dalo charakterizovat jako hrubé provinění se proti ethosu veřejnoprávního média. V tomto smyslu považuji za naprostý výsměch narcistický slogan “jasné a spolehlivé”. Tvůrci tohoto zpravodajského erzatsu nám drze sdělují, že žádnou zpětnou vazbu od nás nepotřebují, že jsou si absolutně jisti tím, co je pro nás nejlepší.
Myslím, že zpravodajství ČT čeká pořádná inventura. Když k ní budou přistupovat kompetentní pracovníci férově, nebudou stranit sami sobě a umlčovat jakoukoliv konstruktivní kritiku čísly nárůstu sledovanosti, tak se možná dozvědí, co dnes lidé od seriózního zpravodajství očekávají. Co všechno by mělo být jeho obsahem a jakou optimální formou by mělo být prezentováno.
