Tradiční východiska používaná pro obhajobu nalehavé potřeby další ochrany duševního vlastnictví v té či oné podobě, vnímám pouze jako smrtelné cuky a záškuby podobné těm, které předvedl herec Jiří Pecha coby Babička Boženy Němcové. (Fetišistická revue Divadla Husa na provázku). Babička dodělávala nekonečně dlouho, nebyla chudera s to rozpoznat, že její čas vypršel. Ne a ne skončit se životem, a tak mi ujel poslední vlak do Klánovic. Fundamentalistické lpění na překonaném copyrightu a autorských právech si jistě vybere mnohonásobně vyšší daň.
nightmare sonatalabeArt
Internet nás vytrhuje z apatie, probouzí v nás intenzívní sociální reflexi, vede nás ke kritickému myšlení díky němuž nově formulujeme své životní postoje a priority. Ty se pak přirozeně dostávají do rozporu právě třeba se zastaralou a celkově problematickou zákonnou úpravou ochrany duševního vlastnictví.
V roce 1991 jsem se zúčastnila týdenního New Music Seminar v New Yorku a kromě jiného, jsem z něj přivezla snad půl metru různých odborných časopisů. Rozsahem nevelký, ale na tehdejší dobu mimořádně revoluční článek pojednávající o royalities a duševním vlastnictví mě zaujal natolik, že jsem si ho vystřihla a pečlivě založila. Teď ho jako na potvoru nemohu najít. Nicméně hlavní sdělení – budoucnost bez opakovaně garantovaného autorského práva a bez copyrightu, jsem si zapamatovala.
Osobně bych považovala v této době za nanejvýš společensky užitečné kultivovat lidi a podporovat v nich životní kreativitu svobodným šířením (kopírování, tisk, modifikace, kompilace, remix, koláž apod.) nejrůznějším způsobem již zaznamenaných a jednou prodaných myšlenkových výronů. To prospěje celkovému kulturnímu rozkvětu podstatně více než autorské právo protekcionářsky zvýhodňující hrstku vyvolených a jejich rodinných příslušníků a také více než, pro tvorbu nových děl, často velmi paralyzující copyright (o benefitech pro jejich držitele nemluvě).
Internet jako zdroj zdrojů je místem sdílení snad úplně všeho, co lidstvo dosud vymyslelo a vytvořilo. Na nás jednotlivcích je jak kreativně a za jakých, pro všechny srovnatelných podmínek, to nepřeberné množství informací a inspirace zpracujeme k dalšímu využití, respektive jaké nové souvislosti vytvoříme ze starých obsahů. Před námi všemi tedy stojí, v novém slova smyslu, výzva k autorství a to mě vede k myšlence, že první co musí být zásadním způsobem předefinováno, je sám pojem autor. Teprve následně může být řeč o nějaké nové podobě autorského zákona a navazujícího copyrightu.
