Včera v noci jsem si udělala čas a podívala se na celý rozhovor s Helenou Vondráčkovou. Jí určitě nepomohl a mne bohužel zklamal. K podivnému formátu tohoto nového pořadu se nevyjadřuji. Zřejmě teprve hledá svou finální podobu.
H.V. byla během celého pořadu v nepřehlédnutelném napětí a její odpovědi na všetečné otázky moderátorky nebyly přesvědčivé. Snaha prezentovat se jako apolitický umělec vyšla na prázdno. Způsob obhajoby Miloše Zemana a hlavně Andreje Babiše prokázal nejen naprostý nedostatek základní diplomacie H.V., ale i totální absenci kritického myšlení. A to u osoby, která není soukromá, nýbrž je veřejná, považuji za problematické.
Veškeré názory a činy H.V. budou vždycky zkoumány a posuzovány v kontextu doby v níž umělkyně žije a zároveň ve srovnání jejích postojů s postoji jejích oborových kolegů v obdobných životních situacích. Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude jen ona, kdo ponese důsledky, řekněme, některých svých špatných rozhodnutí. Není tomu tak. Jako slavná umělkyně na sebe H.V. váže tisíce fanoušků, pro které její slovo hodně znamená. Takže ona by měla cítit spoluodpovědnost i za rozhodování svých následovatelů, respektive připustit si, že na jejich rozhodování ve vážných otázkách může mít větší vliv než si vůbec dokáže představit. Podle toho by se pak měla projevovat a hlavně jednat.
V žádném případě nepovažuji H.V. za nezkušenou naivku, ale naopak za člověka, který dobře ví, co dělá. A snad právě proto mě překvapuje s jakou (hranou?) lehkostí přistupuje k současnému, v některých případech nápadně účelovému, udělování prezidentských vyznamenání. To, že ho dostala naprosto zaslouženě ona sama a šla si pro něj mě nepřekvapuje, ovšem to že nenašla odvahu na přímou otázku moderátorky koho by volila za prezidenta, neodpovědět, mě zklamalo. Měla totiž jedinečnou možnost svým mlčením alespoň naznačit, že si uvědomuje složitost celé věci a že o ní svobodně tedy kriticky přemýšlí.
Porovnáme-li např. životy H.V. a Marty Kubišové dvou srovnatelných umělkyň (v době významného jubilea M.K. se to nabízí), zjistíme, že vykazují diametrální rozdíly. Každá umělkyně svým dlouhodobým konáním prezentuje velmi odlišné pojetí občanské a společenské angažovanosti. Názorově konformní H.V. obětovala vše své vlastní kariéře a společensky produktivní M.K. obětovala svou kariéru ve prospěch celku. Tak si vyberte!
P.S. Podle dostupných informací získala H.V. titul zasloužilá umělkyně v osmdesátých letech, nikoliv v devadesátých, jak v pořadu uvádí. To jen pro přesnost.
