Ke slovům Radko Kubička v silvestrovském Radiofóru, jak Andrej Babiš ten letošní rok vlastně (pěkně) ustál, přidám ještě pár svých slov.
Věřím, že kauza střetu zájmů Andreje Babiše bude hned v lednu pokračovat a otevře na půdě Evropského parlamentu hlubší debatu na téma peněz v politice.
Andrej Babiš, stejně jako mnozí jeho méně „úspěšní“ byznysoví souputníci, opírá své konání o ekonomické systémy dlouhodobě formující kulturní a sociální prostředí západních zemí, v nichž Andrej Babiš vyrostl. Ke zbohatnutí mu posloužil ekonomický systém laissez-faire a k dalšímu zbohatnutí a navíc k vládnutí neoliberalismus. První systém je spojený, velmi zjednodušeně řečeno, s vírou ve volnou ruku trhu a minimální intervenci státu. Druhý je obdobný, jen s vírou v silný zprivatizozvaný stát.
Neoliberalismus je dnes považován některými odborníky za kořen všech našich současných problémů. Je anonymní, nevidíme ho, ale manifestuje se příznaky, které mylně vnímáme jako izolované jevy. Finanční krize 2007-8, offshorové firmy v daňových rájích (Panama Papers), postupný kolaps veřejného zdravotnictví, vzdělávání, nárůst nerovnosti, opětovný vzestup dětské chudoby, epidemie osamocenosti, kolaps ekosystému a volení lidí do nejvyšších politických pozic jako jsou Donald Trump nebo Andrej Babiš.
Super bohatí lidé typu Petra Kellnera většinou nestojí o publicitu. Nepříjemně nasvěcuje a tím narušuje jejich podvodné obchodní transakce a nefér praktiky. Tito lidé preferují být v pozadí a tahat za nitky. Výjimkou jsou někteří nenasytní oligarchové, kteří si stoupli pod světlo v tvrdohlavém přesvědčení, že je tam stejně největší tma a že díky jejich bohatství je trvalá a nedotknutelná i jejich moc.
Všichni architekti a podporovatelé (ne)udržitelného ekomického růstu nepočítali se situací, že jednoho dne to takhle dál nepůjde a že stále se rozšiřující nabídkou chleba a her už lidi v jisté fázi vývoje neopijou. Možná, že jednou budeme neprozíravému Andreji Babišovi vděční za jeho neústupnost, která byla impulzem ke zformování širokého lidového hnutí za znovunavrácení morální a etické dimenze jak do podnikání tak do politiky.
Pokud je Milión chvilek pro demokracii společenstvím skutečně uvědomělých občanů vnímajících životně důležité priority, tak co nejdříve přesměruje svou energii k boji za přežití na planětě Zemi. Vyšumí-li hnutí do ztracena, bude to signál, že jsme rezignovali na svou záchranu a hodláme se dál brodit neoliberálním močálem vedoucím do pekel.
S přáním jen samých dobrých rozhodnutí do nového roku 2020.
