Umění propagandy - Norimberské zákony, 1935

Nikdo je nikdy pořádně neviděl, ale všichni o nich mluví. Norimberské zákony. Pár suchých paragrafů, na jejichž základě byl zničen život (a to mnohdy do slova a do písmene) milionům Židů. Když se do nich začtete, nic hrozivého na nich na první pohled není. A přesto, na začátku bylo slovo, slovo vtělené do zákona, přijatého v září 1935 Říšským sněmem. Byly slavnostně vyhlášeny na zvláštním zasedání sněmu v Norimberku u příležitosti stranického sjezdu. Proto Norimberské zákony.

Zákon stanovil, že říšským občanem s plnými právy může být jen Němec nebo člověk s příbuznou krví. Tímto okamžikem ztratili Židé v Německu svá politická práva, tento zákon však byl postupem času dovybaven dalšími 13 prováděcími nařízeními, které postupně zbavilo Židů v Německu všech práv.

Vzhledem k tomu, že ani nacisté neměli k dispozici žádný spolehlivý vědecký prostředek pro zjišťování "rasy", byla pro určení židovského původu podle norimberských zákonů rozhodující příslušnost prarodičů k židovské náboženské obci. Za plného Žida byl považován každý, kdo pocházel alespoň ze tří židovských prarodičů. Velmi komplikovaná byla pak kategorizace tzv. "míšenců". Za"míšence prvního stupně" či "položidy" byli považováni ti, kdo měli dva židovské prarodiče a k datu vydání norimberských zákonů nebyli členy židovské náboženské obce, ani nežili v manželství se Židem (v opačném případě byli považováni za plné Židy). "Míšenci prvního stupně" měli sice obdobná práva jako plnoprávní němečtí občané, ale vztahovala se na ně některá omezení, např. směli uzavřít manželství pouze s "míšencem prvního stupně". Pro uzavření sňatku s Němcem nebo s "míšencem druhého stupně" potřebovali zvláštní výjimku. Za "míšence druhého stupně" platili všichni, kteří měli jednoho židovského prarodiče. Vztahovala se na ně sice také některá omezení ve výběru povolání, ale obecně platilo, že cílem byla jejich integrace do německé společnosti. Proto byli také např. odváděni do Wehrmachtu, německé armády. Další komplikovaná nařízení se pak zabývala otázkou, do které z předchozích kategorií spadají děti narozené ze smíšených manželství nebo z manželství mezi "míšenci".

Principy kategorizace Židů a "míšenců" podle norimberských zákonů byly pak přejímány i v dalších zemích, které byly Německem okupovány, či německými satelity. V "Protektorátu Čechy a Morava" byly tyto principy poprvé použity v Nařízení říšského protektora o židovském majetku z 21. června 1939 (viz přesné znění níže)

Norimberské zákony
Říšského sněmu přijaté v Norimberku 15. září 1935
Zákon o říšském občanství
§ 1
(1) Státním příslušníkem je ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to
zvláště zavázán.
(2) Státní příslušnost se získá podle ustanovení zákona o říšské a státní příslušnosti.
§ 2
(1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který
dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši.
(2) Říšského občanství se nabývá propůjčením listiny o říšském občanství.
(3) Říšský občan je jediným nositelem v zákonech stanovených plných politických práv.
Zákon o ochraně německé krve a německé cti
Proniknut poznáním, že čistota německé krve je předpokladem další existence německého
lidu, a prodchnut neochvějnou vůlí, zabezpečiti německý národ pro všechnu budoucnost,
usnesl se říšský sněm jednohlasně na následujícím zákoně, který se tímto vyhlašuje:
§ 1
(1) Sňatky mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou
zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení
zákona uzavřena v cizině.
(2) Žalobu na prohlášení manželství za neplatné může podat pouze státní návladní.
§ 2
Mimomanželský styk mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve
je zakázán.
§ 3
Židé nesmějí ve své domácnosti zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově
příbuzné krve mladší 45 let.
§ 4
(1) Židům se zakazuje vztyčovat říšské a národní vlajky a užívání říšských barev.  (2) Užívati židovských barev je jim naproti tomu dovoleno. Výkon těchto oprávnění je pod
státní ochranou.
§ 5
(1) Kdo jedná proti zákazu § 1, bude potrestán káznicí.
(2) Muž, který jedná proti zákazu § 2, bude potrestán vězením nebo káznicí.
(3) Kdo jedná proti ustanovení §§ 3 nebo 4, bude potrestán vězením až do jednoho roku a
peněžitou pokutou, nebo jedním z těchto trestů.
Nařízení k zákonu o říšském občanství
§ 2
(2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů, podle rasy
plně židovských, není-li podle § 5, odst. 2, židem. Za plně židovského se bez dalšího pokládá
prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství.
§5
(1) Židem je ten, kdo pochází při nejmenším od tří prarodičů, podle rasy plně židovských.
Platí (tu) § 2, odst. 2, věta 2.
(2) Za žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem, pocházejícím od dvou
plně židovských prarodičů,
a) když v době vydání zákona příslušel k židovskému náboženskému společenství nebo
potom do něho byl přijat,
b) když v době vydání zákona byl v manželství se židem nebo potom do něho vstoupil,
c) když pochází z manželství se židem ve smyslu odstavce 1, jestliže bylo toto manželství
uzavřeno za účinnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935,
d) když pochází z mimomanželského styku se židem ve smyslu odstavce 1 a narodil se
nemanželsky po dni 31. července 1936.

Norimberské zákony

Říšského sněmu přijaté v Norimberku 15. září 1935

Zákon o říšském občanství

§ 1

(1) Státním příslušníkem je ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to

zvláště zavázán.

(2) Státní příslušnost se získá podle ustanovení zákona o říšské a státní příslušnosti.

§ 2

(1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který

dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši.

(2) Říšského občanství se nabývá propůjčením listiny o říšském občanství.

(3) Říšský občan je jediným nositelem v zákonech stanovených plných politických práv.

Zákon o ochraně německé krve a německé cti

Proniknut poznáním, že čistota německé krve je předpokladem další existence německého

lidu, a prodchnut neochvějnou vůlí, zabezpečiti německý národ pro všechnu budoucnost,

usnesl se říšský sněm jednohlasně na následujícím zákoně, který se tímto vyhlašuje:

§ 1

(1) Sňatky mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou

zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení

zákona uzavřena v cizině.

(2) Žalobu na prohlášení manželství za neplatné může podat pouze státní návladní.

§ 2

Mimomanželský styk mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve

je zakázán.

§ 3

Židé nesmějí ve své domácnosti zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově

příbuzné krve mladší 45 let.

§ 4

(1) Židům se zakazuje vztyčovat říšské a národní vlajky a užívání říšských barev.  (2) Užívati židovských barev je jim naproti tomu dovoleno. Výkon těchto oprávnění je pod

státní ochranou.

§ 5

(1) Kdo jedná proti zákazu § 1, bude potrestán káznicí.

(2) Muž, který jedná proti zákazu § 2, bude potrestán vězením nebo káznicí.

(3) Kdo jedná proti ustanovení §§ 3 nebo 4, bude potrestán vězením až do jednoho roku a

peněžitou pokutou, nebo jedním z těchto trestů.

Nařízení k zákonu o říšském občanství

§ 2

(2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů, podle rasy

plně židovských, není-li podle § 5, odst. 2, židem. Za plně židovského se bez dalšího pokládá

prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství.

§5

(1) Židem je ten, kdo pochází při nejmenším od tří prarodičů, podle rasy plně židovských.

Platí (tu) § 2, odst. 2, věta 2.

(2) Za žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem, pocházejícím od dvou

plně židovských prarodičů,

a) když v době vydání zákona příslušel k židovskému náboženskému společenství nebo

potom do něho byl přijat,

b) když v době vydání zákona byl v manželství se židem nebo potom do něho vstoupil,

c) když pochází z manželství se židem ve smyslu odstavce 1, jestliže bylo toto manželství

uzavřeno za účinnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935,

d) když pochází z mimomanželského styku se židem ve smyslu odstavce 1 a narodil se

nemanželsky po dni 31. července 1936.

NAŘÍZENÍ ŘÍŠSKÉHO PROTEKTORA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ O ŽIDOVSKÉM MAJETKU ZE DNE 21. ČERVNA 1939

Podle výnosu Vůdce a říšského protektora o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939, čl. 5, se nařizuje:

§ 1

(1) Židům, židovským podnikům a židovským osobním sdružením jest dovoleno nakládati nemovitostmi, právy na nemovitostech, hospodářskými závody a podíly na nich, cennými papíry všeho druhu, jakož i propachtovati pozemky a  hospodářské závody a převáděti pachtovní práva tohoto druhu jen se zvláštním písemním schválením. Totéž platí pro závazek k nakládání jmenovanými předměty.

(2) Schvaluje-li se závazek, platí schválení též pro příslušné plnění.

(3) Právní úkony odporující předpisům odstavce 1. a 2. nebo sloužící k obejítí těchto předpisů nemají právní účinnosti.

§ 2

(1) Schválení podle § 1 udílí říšský protektor v Čechách a na Moravě, který případně svoji příslušnost zcela nebo částečně přenese na jiné úřady.

(2) Uděluje-li schválení jiný úřad než říšský protektor v Čechách a  na Moravě, jest do rozhodnutí stížnost k říšskému protektoru v  Čechách a  na Moravě přípustná do dvou týdnů po doručení. Stížnost jest podati u  úřadu, který rozhodnutí vydal. Říšský protektor v  Čechách a  na Moravě může naříditi, aby za určitých předpokladů právo stížnosti odpadlo.

§ 3

Židé, židovské podniky a židovské osobní sdružení jsou povinni do 31. července 1939 u příslušného oberlandrata přihlásiti zemědělské neb lesní pozemky, které jsou v jejich vlastnictví nebo spoluvlastnictví nebo jimi pachtované.

§ 4

(1) Židům, židovským podnikům a židovským osobním sdružením jest zakázáno nabývání nemovitostí a práv na nemovitostech, podílů na hospodářských podnicích a cenných papírů, jakož i přejímání a znovu zřizování hospodářských závodů a najímání nemovitostí.

(2) Předpis § 1 odst. 3 platí obdobně.

§ 5

(1) Židé, židovské podniky a židovská osobní sdružení jsou povinni přihlásiti předměty ze zlata, platiny a stříbra, jakož i drahokamy a  perly nacházející se v  jejich vlastnictví nebo spoluvlastnictví do 31. července 1939 u Národní banky nebo jí ustanovených míst.

(2) Nabývati, zciziti a zastaviti předměty uvedené v odst. 1 jest jim zakázáno.

(3) Totéž platí pro jiné drahocenné a umělecké předměty, pokud cena jednotlivého předmětu nebo sbírky předmětů převyšuje částku K 10.000.-.

§ 6

Za žida se považuje:

• kdo pochází od nejméně tří podle rasy úplně židovských prarodičů. Za úplně židovského se považuje prarodič bez dalších předpokladů, jestliže přísluší nebo příslušel k  židovské náboženské společnosti;
• za žida se též považuje míšenec, pocházející od dvou úplně židovských prarodičů,
• aa) který dne 15. 9. 1935 náležel k  židovské náboženské společnosti neb po tomto dni do ní jest přijat,
• bb) který dne 15. 9. 1935 byl v manželství se židem nebo s ním po tomto dni v manželství vstoupí,
• cc) který pochází z manželství se židem (lit. a) uzavřeného po 15. 9. 1935,
• dd) který pochází z nemanželského styku se židem (lit. a) a byl narozen jako nemanželský po 31. 7. 1936.
•  

§ 7

(1) Podnik se považuje za židovský, je-li jeho majitel žid (§ 6).

(2) Podnik veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti se považuje za židovský, jsou-li jeden neb několik osobně ručících společníků židů.

(3) Podnik právnické osoby se považuje za židovský:

• jsou-li jedna nebo několik osob, povolaných k zastupování podle zákona nebo jeden nebo několik členů správní rady nebo dozorčí rady židé;
• jsou-li rozhodujícím způsobem podle kapitálu nebo hlasovacího práva zúčastněni židé. Rozhodující účast podle kapitálu je dána, náleží-li více než čtvrtina kapitálu židům; rozhodující účast podle hlasovacího práva je dána, dosahují-li hlasy židů poloviny celkového počtu hlasů.

(4) Předpisy odstavce 3 platí obdobně pro společnosti podle horního práva, které nemají způsobilosti k právům.

(5) Nebyl-li 15. března 1939 členem představenstva nebo správní nebo dozorčí rady akciové společnosti nebo komanditní společnosti na akcie žádný žid, předpokládá se, že židé nemají rozhodující účast podle kapitálu nebo hlasovacího práva (odst. 3b). Opačná domněnka platí, byli-li označeného dne členy představenstva nebo správní rady nebo dozorčí rady jeden nebo několik židů.

(6) Podnik se považuje za židovský i tehdy, je-li skutečně pod rozhodným vlivem židů.

(7) Odbočka židovského podniku se považuje za podnik židovský.

(8) Odbočka nežidovského podniku se považuje za podnik židovský, je-li vedoucí nebo jeden z několika vedoucích odbočky žid.

§ 8

Pro židovská osobní sdružení platí obdobně předpisy § 7.

§ 9

(1) Říšský protektor v Čechách a na Moravě může ve vhodných případech ustanoviti správce, kteří podléhají jeho dozoru a příkazu. Taktéž může říšský protektor v  Čechách a na Moravě odvolati důvěrníky a  vnucené správce dosazené podle předpisů protektorátních.

(2) Pokud běží o  majetek ve smyslu § 1 tohoto nařízení, přísluší právo dosazovati správce výlučně říšskému protektoru v Čechách a na Moravě.

(3) Říšský protektor v Čechách a  na Moravě stanoví práva a povinnosti správců.

(4) Pokud říšský protektor v Čechách a na Moravě svého práva podle odstavců 1 a 3 použije, neplatí předpisy o důvěrnících a vnucených správcích, platné v Protektorátu.

§ 10

(1) Kdo jedná proti tomuto nařízení nebo proti ustanovením vydaným k  jeho provedení, bude potrestán vězením a peněžitou pokutou nebo jedním z těchto trestů. Taktéž bude potrestán, kdo obejde ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení vydaná k  jeho provedení.

(2) Pokus je trestný.

(3) Stíhání též podle jiných trestních ustanovení zůstává nedotčeno.

(4) Vedle trestů může býti uznáno na zbavení majetku, pokud byl předmětem trestného činu. Nelze-li stíhati určitou osobu, může býti uznáno na zabavení majetku i samostatně.

(5) Jest použíti obecných předpisů říšskoněmeckého trestního práva.

(6) Vyšetřovati a souditi tyto trestné činy náleží soudům německým příslušným podle všeobecného říšského práva.

(7) Ostatně jest použíti ustanovení platných pro německé soudy v Protektorátu, pokud není ustanoveno jinak.

§ 11

(1) Říšský protektor v  Čechách a  na Moravě může vydati ustanovení prováděcího a doplňovacího obsahu.

(2) Nařízení šéfa civilní správy v  Brně týkající se nedovolených zásahů do hospodářství v zemi moravské ze dne 20. března 1939 a  týkající se zákazu zcizení židovského reálního majetku v zemi moravské ze dne 22. března 1939, jakož i nařízení šéfa civilní správy v Praze o opatřeních týkajících se židovského majetku všeho druhu ze dne 29. března 1939 ruší se dnem účinnosti tohoto nařízení.

§ 12

(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 22. června 1939.

(2) Předpisy § 1, 2 a 4 mají zpětnou účinnost od 15. března 1939 s  tím, že v  mezidobí uzavřené obchody vyžadující schválení nejsou právně účinné, dokud se dodatečně neschválí.

(3) Výjimečná schválení udělená šéfem civilní správy v Praze a v  Brně podle nařízení ze dne 20., 22. a  29. března 1939 pokládají se za schválení ve smyslu tohoto nařízení. Osoby oberlandraty jako správci již dosazené, považují se se zpětnou platností za správce ve smyslu tohoto nařízení.

Praha, dne 21. června 1939.

Říšský protektor v Čechách a na Moravě Svobodný pán von Neurath

Věstník říšského protektora, č. 6/1939, s. 45.