Umění propagandy - Cizinec se na našem území přizpůsobí. TGM 1918

Nedlouho po návratu z USA se prezident Masaryk vyjádřil jasně na adresu Němců na našem území. Jeho slova byla, a doufejme, že i dnes jsou, křišťálově jasná. "My jsme vytvořili náš stát. Toto je naše území. Němci sem přišli jako emigranti a kolonisté. My jsme se spojili s Rakouskem a Uhrami a byli jsme perlou celé Rakouské říše." Dovolte, abych přeložil jemný Masarykova slova do dnešní reality: "Vítáme tě v naší zemi, emigrante a kolonisto, pokud se přizpůsobíš našim poměrům, naučíš se naši řeč a budeš se chovat a pracovat tak, abychom se za tebe nemuseli stydět. Pokud ne, táhni."

"Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno; území obývané Němci jest území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jej budujeme znova; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi – to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochopuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali bohužel pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci se stali obětí falešného, prolhaného Rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelno, že teď nemile nesou, že se tak osudně sklamali, a že jsme měli a máme pravdu my.

Opakuji: My jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovati naše značné menšiny české v tzv. německém území. My jsme také přesvědčeni, že hospodářský prospěch odkazuje naše německé krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správně. Ať si vzpomenou, že r. 1861 spolu s námi žádali císaře, aby se dal korunovati na českého krále. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Přiznávám se, nám je těžko zapomenouti, že naši Němci a Němci v Rakousku vůbec přijímali nelidské ukrutnosti rakouské a maďarské soldatesky bez protestu, nám je těžko zapomenouti, že naši Němci dávali nejzuřivější kontingent pangermanismu.

Ale přes to je přijmeme rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemůže zazlívati, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrni, ale ujišťuji, že minority v našem státě budou požívati úplných národních práv a občanské rovnoprávnosti. Americká republika podjala se raději občanské války než by připustila secessi svého jihu. My nikdy nepřipustíme secessi našeho smíšeného severu. Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky. Přímočarné rozdělení pro velikou a zvláštní smíšenost není možné, a problém není pouze národnostní, nýbrž také a do značné míry sociální.

Náš poměr k Německému Rakousku je dán nejen výsledkem války, nýbrž celým naším národním programem. My přece jsme se spojilis Rakouskem a Uhrami a vytvořili jsme Rakousko. My jsme byli perlou Rakouska. Dokázali jsme takto, že bychom s Němci mohli míti přátelské soužití. Ale Habsburkové se nám zle odměňovali. Nemohu vzpomínat celého našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala, že jednostranná německá a maďarská politika musila ztroskotat a ztroskotala neodvratně a na vždy. Dualismus dovršil habsburskou neschopnost a falešnost. Byl to komplot namířený proti nám v prvé řadě, Rakousko a Uhersko staly se zjevnou organisací násilí, násilí menšiny nad většinou. Evropa před válkou si toho nevšímala, ale válkou byla poučena o pravém stavu věci a zejména prokoukli ve Francii, Anglii a ve Spojených Státech tu úžasnou faleš Rakouska a maďarské politiky, jevící se v četných pokusech oklamati spojence.

Propaganda habsburská a maďarská byla naším vydatným pomocníkem. Ostatně i Němci v říši zkusili Habsburky na vlastním těle. Německo zachránilo Rakousko–Uhersko dvakráte (proti Rusům a proti Italům), ale na konec Vídeň svého spasitele zradila.

Není mým úkolem dávati rakouským Němcům rady. Jest přirozeno, že spojení našich zemí s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména hospodářské vztahy. Jest–li rakouští Němci zanechají své panovačnosti, jest–li zanechají pangermánských plánů, jest–li k nám budou loyalními a nebudou se míchat do našich záležitostí – pak by byly slušné sousední styky možny a Rakousko by bylo s to, aby si zachovalo samostatnost. Myslím, že zejména obtížný problém Vídně nedal by se takto rozřešit nejvhodněji pro Němce samy. Při tom nás ovšem vedou ohledy na naši velikou minoritu ve Vídni.

Náš poměr k Německu upravíme podle toho, jakou ono zahájí politiku. Zachováme se korektně; přejeme si, aby porážka pruského agresivního militarismu byla vítězstvím německého lidu, aby si německý lid zvykl uskromniti se na vlastní národní síly, aby zanechal svoje výbojné politiky východní a věnoval své veliké síly a schopnosti mezinárodní organisaci národův a člověčenstva To jest mnohem větší a vznešenější cíl, než cíl pangermánský.

Tomáš Garrygue Masaryk, prosinec 1918