Obyčejné ráno

Znáte ten divný pocit. Ležíte na polštáři, oči otevřené a přemýšlíte, kdo jste, kde jste a co tu děláte. Aha, včera večer jsem se rozhodl, že použiju starou metodu a místo budíku se naprogramuju tak, abych se probudil přesně v 6.

CTK

Obvykle takové blbosti nedělám. Budík je přece jen spolehlivější. Ale stačí si dát před spaním o panáka víc než obvykle a naprogramování selže. Alkohol ničí harddisk. Jenže dnes žádný budík nemám. Baterie v kompu se mi vybila už ve vlaku z Vídně a mobil chcípnul v okamžiku, kdy jsem objednával hospodu na sobotní akci. Do kanceláře pro nabíječky se mi už večer nechtělo. Dal jsem si tři piva ve vedlejší krčmě a šel spát.

Tak to přece jen funguje. Čumím do stropu a přemýšlím, kolik je hodin. Venku tma. Vevnitř taky. Zkouším zavřít oči a ještě chvilku zdřímnout, ale nejde to. Zkurvený program. Jsem napružený jak po sklenici kofeinu.

Na ulici mě překvapilo divné ticho. A ptáci. Všude klid. A ve vzduchu jaro. Fakt! Pražská ranní ulice voněla jarem. Ta vůně se dala jasně identifikovat. To nebyly psí exkrementy které se pražským paničkám nechce uklízet. To byla příjemná svěží vůně něčeho, na co už se dlouho těším. Příjemné teploty , zahrádky otevřené dlouho do noci a holky v tričkách, pod kterými se rýsuje vše podstatné.

Ranní rosa se krásně třpytila na kapotách zaparkovaných ojetin. Pražská romantika. Tlustá pekařka vytahovala horké rohlíky z pece. Dva policajti hulili cigáro na rohu Vinohradské. O ulici dál mi skřípaly pod nohama střepy z čerstvě rozbitého skla bočního okénka. Krásná prostitutka si mě prohlídla, než došla od taxíku ke vchodu do činžáku. Okolo projeli popeláři se sloganem na korbě „Pracujeme stále více – pro Prahu a vaše plíce“. O kus dál zastavili, oranžoví chlapi seskočili ze stupátek a vrhli do chřtánu auta další náklad svinstva. Nasládlý smrad zahnívajících zbytků z nedožraných večeří, plastových jogurtů pro dobré zažívání a plesnivého humusu zaplnil ulici i moje plíce.

Legerova ulice byla prázdná. Zvláštní pohled. Nezvyklý. Elektrické hodiny na rohu ukazovaly 5:55. Tak to jsem trochu přehnal. Je vidět, že to programování má ještě své mouchy. No nic. Zítra už bude baterka v mobilu zase fungovat. Chodit do práce o dvě hodiny dřív opravdu nemusím. Ale zase vím, že až zítra v osum ráno zapnu ten malý černý ksindl s online připojením na celosvětovou síť, pražská ulice už bude mít kus práce za sebou. Pokud si někdo myslí, že bez počítače, kávy a ranních zpráv na webu by to nešlo, zapomeňte na to. Jde to. Ale vychutnejte si to, pokud máte to štěstí pracovat v teple.

Každý takové štěstí nemá.