Co s línými manažery? (Erich von Manstein: Ztracená vítězství)

Mansteinova kniha vzpomínek by byla jen nudnou četbou, kdyby ovšem neobsahovala úžasnou metodu, jak vybírat důstojníky generálního štábu. Tato metoda je plně aktuální a dokonale sedí na výběr a posuzování manažerů i dnes - na počátku 21. století.

Polní generál von Manstein je hodnocen jako jeden z nejlepších stratégů minulé světové války. Jako válečný zločinec dostal po válce 18 let natvrdo. Ale pravděpodobně někomu chyběl, protože po 4 letech věznění byl propuštěn a dostal za úkol vybudovat novou německou armádu. Na jeho stranu se přidaly i osobnosti jako Churchill a Montgomery. Budiž mu přičteno k dobru, že Goebbels o něm řekl: "Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu." A Hitler: "Ten muž mi nesedí, ale něco umí."

Kdyby po Mansteinovi nezůstalo nic jiného, než jeho metoda hodnocení důstojníků (manažerů), bylo by to víc než dost. Tady je ten skvost:

Jsou jen čtyři typy manažerů.

Prvím typem jsou líní a hloupí. Nechte je být, jsou neškodní. Opakem - druhým typem jsou pracovití a inteligentní. Jsou vynikajícími šéfy, starají se o to, aby byla v úvahu vzata  každá podrobnost. Pak je tady skupina manažerů pracovitých a hloupých. Tito lidé představují obrovskou hrozbu a je třeba je okamžitě vyhodit. Přidělávají všem zbytečnou práci. No a nakonec jsou tady manažeři inteligentní a líní. Ti se hodí do nejvyšších funkcí, jsou strategickým pokladem každé firmy..”

A to je vše. Jednoduché, prosté a geniální. Kniha samotná je zajímavá jen potud, pokud jste fandové všech strategických bitevních detailů. Pokud ne, raději si zajděte do kavárny a začněte přemýšlet, jak se stát inteligentními a línými.

Zajímavé výroky z knihy:

"Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka."

"Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme."

"My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu."

"Partyzáni na východě bojovali s krajní lstivostí a krutostí. Neuznávali žádná pravidla k dodržování lidských práv. Existovaly tři druhy partyzánů. Sovětští, kteří bojovali proti nám a terorizovali obyvatelstvo. Ukrajinští, kteří bojovali proti sovětským, naproti tomu Němce, kteří jim padli do rukou, po odevzdání zbraně obvykle pustili. A konečně polské partyzánské bandy, které bojovaly proti Němcům i proti Ukrajincům."

"Nejsme -li na rozhodujícím místě dost silní, musíme oslabit nebo se vzdát vedlejších front a vsadit vše na úspěch v rozhodující bitvě."