Právě jsem, celá šťastná, dožehlila hromadu oblečení podobnou posvátnému Řípu.. Kdo nežehlil nebo žehlí rád, následující řádky nepochopí! Takhle nějak vypadá můj vztah k domácí činnosti zvané žehlení.
Několik dní před vlastním aktem chodím okolo koše s vypraným prádlem a spokojeně sleduji, jak čistého prádla přibývá. Peru totiž ráda. Nežehlím a zdůvodňuji si to tak, že to nemá cenu, protože by další den byla hromádka nová. Je to čas vyčkávání. Při totálním vyprázdnění koše s prádlem špinavým obvykle znervózním.. přichází čas mého zápasu s žehličkou a sama se sebou! Jeden večer nemám čas, druhý jsem doopravdy, ale doopravdy unavená, třetí večer nemám vhodný film jako kulisu a pak to přijde! Už fakt MUSÍM! Kapacita košíku již nestačí a prosby o to a tamto tričko se stávají naléhavějšími. Zhluboka se nadechnu a: rozložím si prkno, připravím žehličku a přinesu (asi natřikrát) nahromaděné prádlo naší pětičlenné rodiny. No a to pro ten den stačí :-) Po očku se na sebe s hromadou díváme a prkno se radostně vzpíná, že bude k užitku. To si užíváme další dva dny. Pak už se méně radostně začne vzpínat rodina, které dochází trička ve skříni. Den D je tady! Uvařím si velkou, silnou kávu a připravím dvě DVD. Dvě mi obvykle časově vystačí. Zapínám žehličku a jedu..tričko po tričku, košile a kalhoty a při všech těch jednotvárných automatických pohybech myslím ze začátku jen na to, co je čí, abych kladla vyžehleniny na správnou hromádku. Po očku sleduji film, nejčastěji o lásce (to se mi k žehlení osvědčilo nejlépe, hlavně nic hlubokého, abych se nesoustředila na děj a nepropálila díru do oblíbeného trička. Jenže po chvilce mi to nedá a hlavou mi začínají kolovat moje vlastní myšlenky..o životě a lásce a kam se chci určitě podívat a co chci ještě zažít.. Než dojedu od rukávu k límečku několikrát změním názor, lokalitu i hrdinu, k tomu mi napomůže i děj filmu, který se mi neustále míchá do představ. A najednou je káva u dna, u filmu i v mé hlavě běží titulky vyjmenovávající všechny, kdo se podílel a hurá!.. Okolo mne se tyčí úhledné, voňavé, ještě teplé komínky vyžehleného prádla. Můj boj je vítězně dobojován! Uklízím prkno, oblečení, žehličku, někdy i sny.. A jak tak procházím s naivním pocitem vítěze koupelnou, nakouknu (já hloupá, bláhová) do koše se špinavým prádlem. Leží tam! Nesměle se na dně krčí první špinavé tričko. A všechno začíná znovu..jako v životě.
