Můj život se psem 2.

Začali jsme chodit na výcvik štěňat. Z Felisky se mezitím začala stávat dračí lady. To znamená asi toto..

..že na uvítanou se se všemi zúčastněnými radostně přivítala a rozjíveně honila a válela v prachu při divokých hrách, aby pak udýchaně ležela v trávě a dané úkoly plnila jako slečinka jen cvičiteli a mně pro radost.

Ničeho se nebála, vstupovala na vlnité plechy, probíhala trubky, přelézala všelijaká áčka a kladiny..ale ke všemu přistupovala pomalu a s noblesou dámičky z lepší rodiny. Jak říkal často pan cvičitel: rozhýbejte ji trochu :-) No, asi ji neviděl pár minut předtím před vraty. Nicméně jsme spolu 10 hodin výcviku absolvovaly a odnesly si užitečné rady a porady.

Pomalu jí začaly vypadávat ostré jehličky a měnit se za normální zuby. Přestávala kousat nás, zařízení bytu si ani nevšimla a narostly jí zubiska za které by se nestyděl ani Drákula.

Doma se z Feli začala stávat moje nejlepší kamarádka..kam jsem se hnula, byla tam. Vařila se mnou, zalévala kytky, zahradničila na balkoně a když jsem pracovala, stulila se na zem k nohám a spala.Čas tak hezky plynul a najednou, v půl roce se z ní stala slečna. Nemám žádné zkušenosti s fenkou, tak jsem se lekla cože tomu "dítěti" je..ale pak jsem nějak pochopila, že poprvé hárá. Ona sama to nijak neprožívala..naštěstí. Z knih jsem měla informace jak se feny nabízí kolemjdoucím oříškům a utíkají za vlčáky a jinými frajery a naopak, jak vyjící party psů všech ras číhají pod balkónem až jejich vyvolená vystrčí aspoň čumáček. Naštěstí jsme v tu dobu odjeli na dovolenou.

Jelikož jezdíme na kolech, koupili jsme košík na řídítka a jak říká muž "zničili jsme mu hezké kolo". Feli se na kole hned zabydlela..Prostrčila čumák mezi žbrdlínka a "vítr ve vlasech" jí čechral chlupy, uši a vůně se jí míhaly kolem čumáku. Jedné co jsem nesměla udělat bylo předjíždět je..to se lekla, že už jich mám dost a hodlám ujet a chtěla se drát ven aby mne dohonila. 

Kousek od ubytování se zahrádkou, kde měla eldorádo, jsme chodili na pivko a ryby, jak už to na jihu Čech bývá. A tam byl! Nápadník! Pěkný kousek loveckého dlouhosrstého jezevčíka Dan. První setkání s hárající Feli odskákal přivázáním na řetěz (byl místní, pana majitele hospůdky), poté co už nevěděl z které strany lavice k nám vlézt, aby si mohl alespoň čuchnout. Další návštěvu jsme již absolvovali bez Feli. Nicméně Dan ji z nás asi cítil a dělal nám společnost celý večer. Když jsme se vydali domů, vydal se i Dan..A bylo to tady..vyjící nápadník před pronajatým domečkem a probdělá noc..Takže jsme ho začali zahánět. Já jsem na něj neplatila, muž ano..vždy když se otočil, Dan zastavil a dělal jakoby nic..muž se vydal zase na cestu a Dan taky. To se opakovalo tak do půlky vesnice. Na rozcestí jsme na sebe mrkli, prudce zahnuli na druhou cestu a..zdrháme! Povedlo se.

Za dva dny jsme opět zašli na výborného uzeného pstruha, opět bez naší hárandy..a kdo nás vítá? Dan! Při cestě domů se rozhodl, že zase zkusí dobýt srdce (a nejen to) své vyvolené. Tentokrát zvolil jinou taktiku. Šel před námi..Každou chvíli se otočil, zda jdeme za ním, dokonce se nenechal odradit ani naší odbočkou na vedlejší cestu. Takže to byl větší oříšek jak uchránit čest naší nic netušící Felisy. Došel téměř k našemu domku, už jsme nevěděli co udělat, když jsme potkali místního štamgasta, který zařval "Dane domů" a Dan kupodivu poslechl. Smutně se naposledy ohlédl a pelášil za páníčkem. 

První dovolenou s pejskem jsme si užili, protože Feli je "jak do voza, tak do koča" a ani otevřené dveře kaváren a restaurací ji nenechávají chladnou. Je tam strašně hodná. Napije se, sní pár svých granulek a hodí na zemi chrupku nebo jen tiše pozoruje cvrkot a je spokojená, že my jsme spokojení a popíjíme v klidu kávičku a ona v tu chvíli nikam nemusí. Prostě si vyhovíme.

Takže další měsíc jejího i našeho života proběhl v symbióze a pohodě..a další příhody příště..