Můj život se psem 1.

..a pak štěněti narostou zuby! Ze dne na den, možná z hodiny na hodinu, možná okamžitě začne kousat úplně všechno.

A tady se projevil Feli temperament. Kdo měl čas na hru, toho ruce byly vystaveny nelítostným mléčným tesákům dvoukilového stvoření. A že to bolí! Zoubky jako jehličky a nikdy není dost. Nastrkovali jsme hračky, různé tvrdé kůže, ale ruce byly ruce. Ležela jsem v knihách na téma "máme divokého psa", "můj pes kouše", "povaha psa" apod., ale naštěstí jsem se dočetla, že to nedělá proto, že nás ochutnává a jednou bude chtít zakousnout. Prostě to štěně trápí stejně jako malé dítě a uklidňuje se hrou na kousání. Naštěstí ráda spí, takže divoké hry kompenzoval dlouhý spánek.

Pak začala ochutnávat domácnost..no nazdar, říkala jsem si, už je to tady. Každý pes je v tomto jiný a když jsem našla několikrát vložku z boty v jejím pelechu, lekla jsem se, že to bude pejsek demoliční. Uff..veškeré ztráty jsou dvě pokousané tyčky od skládacích dřevěných židlí z Ikey. Jinak jsme vše včas zarazili, nabídli alternativu v podobě hračky a byl klid.

Již v útlém věku si však našla Feli koníček. Miluje plastové lahve, od piva, od mléka, od Poděbradky..co se namane. Nejdřív zoubkama strhá obal, to ji fakt baví a já pak musím odstraňovat drobné kousky igelitu z jejích chlupů na bradě. Pak se začne honit s lahví po bytě a nakonec ji vítězoslavně rozkouše. V době zavřených restaurací jsme si do jedné jezdili pravidelně pro chleba a lahev pivka - pro pejska :-)

Po povinných očkování jsme začali vycházet ven..naše holka se povedla v tom, že je velice, ale velice přátelská. K lidem, dětem a pejskům všech ras a velikostí. Má nahoru zatočený chlupatý ocásek, kterému říkáme praporek, a kterým neúnavně vrtěla(a dodnes vrtí) na všechno co jde kolem. Na druhou stranu je to ženská a strašně zvědavá. Takže občas si prostě sedla a koukala..a koukala a koukala..a nešla..a muž už nervózní, já už bych taky jako popošla..naštěstí lze lehce poponést a po navlečení vodítka i lehce odtáhnout, takže vše má řešení.

Doma jsme od malinka začali s výcvikem, tedy hlavně já. přestože je to pes gaučovo-výletní, musí mít nějakou štábní kulturu a vychování. Takže se klid domácnosti změnil na jásání nad každým nejprve náhodným, brzy vědomým sedni, lehni a co teprve když poprvé podala pac! Pomocníkem jsou samozřejmě psí mlsky, to musí být..i já mám ráda nějakou odměnu, když zdolám kopec. Takže doma brzy uměla všechny možné povely včetně "sudy", horší to bylo venku. Tam nějakým záhadným způsobem zaklapla uši a asi nás neslyšela, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Taky nás čekal nácvik čůrání (a bobkování) na podložku v předsíni a posléze venku.. Je to super viděť toho chlupatého prcka jak má sám radost, že bobík leží kde má a že kolem něj křepčí dospěláci páníčci a tančí tanec radosti! 

A najednou jí byly 4 měsíce,z toho 2 už byla doma, nejvyšší čas přihlásit se do výcvikové štěněcí školy. C-19 nám školu o dva měsíce posunul a mne upoutal na home office, takže z týdne dovolené je už půl roku práce doma..