Můj život se psem

Je to takové obyčejné téma, prostě se jedna rozhodla pořídit psa a sdílet s ním dalších x let společnou domácnost. Nepejskaři můžou kroutit hlavou, pejskaři asi pochopí..

Tak nějak před rokem mne napadlo pořídit si domů pejska. Asi jsem ve věku, kdy potřebuji někam investovat takové ty "mateřské" emoce. Děti už jsou velké, vnoučata žádná a dělat neustále ťuťuňuňu na muže bývá kontraproduktivní. Celý život mi doma chyběl člen rodu ženského, takže fenka! Několik požadavků stran nepelichání, veselé povahy, chuť se válet, ale i jet na výlet, nenáročná na výcvik..prostě parťačka. A už bylo jasné i plemeno..havanský psík. (Havanský psík je středomořské plemeno importované na Kubu, kde se zdálo Fidelovi příliš buržoazní a málem ho nechal vyhubit. Ale utečenci do Ameriky ho vzali sebou a plemeno vzkřísili.) V tuto chvíli o mých představách ještě nikdo nic nevěděl. V prosinci jsme se přestěhovali, byt byl hotový a já se za zimních večerů začala dívat po chovatelských stanicích, kde by se měla narodit štěňátka. 18.12.se tak stalo..a byla tam..jak jsem stále váhala, tak když jsem fotku narozených štěňátek uviděla, konkrétně naši Felisu, už nešlo couvnout. Vypadala jako morče, které jsem měla v 7.třídě, nejmenší z vrhu. Černobílá a na hlavě se jí skvěla bílá skvrna tvaru kosočtverce s černou čárkou uprostřed. Byla rozkošná! V tuto chvíli jsem seznámila mého muže s mojí touhou. Zprvu zdálo se, že není nadšen, ale znáte to..nadšení je přenositelné a nakažlivé..

Spojila jsem se s paní chovatelkou a vyzvídala všelijaké podrobnosti, abych naplnila také stránku zodpovědnosti, nejen nadšení. Po 3 týdnech dopisování a koukání na vkládané fotografie snad 20x za den, jsem si Feli zamluvila. Na všech fotkách paní chovatelky z prvních týdnů ovšem naše holka spala..bráchové pobíhali, válčili, kousali hračky a pelechy, Feli uprostřed té vřavy spala. Říkala jsem si, zda není chudinka malinká nějaká "jiná"..paní chovatelka však psala, že ač nejmenší, umí to pořádně rozparádit. O tom jsme se skutečně dodatečně přesvědčili. Zatím to však bylo mimčo a když jsme se přijeli podívat, dostali jsme do ruky něco malinkého, lehounkého, ale kdo má psa, ví, že v tu chvíli jsme byli ztraceni. 

Začaly domácí přípravy, pelíšek, hračky, misky na vodu, misky na granule, deka na spaní, deka na gauč, obojek, vodítko, kartáč a hřeben a šampón, pinzeta na klíšťata a tak dále..

A pak přišel den D - jeli jsme pro ni..rozlučka s původní smečkou i paničkou proběhla v pohodě u kávy, cesta byla veselá a najednou byla doma.. a nám se změnil život :-) Asi každý kdo si pořídil štěně pamatuje první noc s rukou v pelechu, aby štěňátko nekňouralo po mámě, asi každý měl pár dní volna, aby si štěňátko zvyklo, aby chodilo kam má a nechodilo kam nemá, kousalo jen svoje věci, ne ty naše..aby se učilo čůrat na podložku či rovnou ven a ne doprostřed obýváku..o tom druhém ani nemluvím..Asi každý pamatuje, jaká je to radost a roztomilost, že ani není potřeba televize či jiné náhražky života a už i jen pohled na spící štěňátko naplní člověka radostí a něhou. A pak štěněti narostou zuby..ale o tom příště..

To vše před 6 měsíci..