Mou dnešní úvahu vyprovokoval spolužák, který mě uhání, že nepíšu pokračování blogu. Mám zpoždění, no. Zkrátka nám vypadl internet.
Náš bod spojení (nebo jak se to místo, z něhož „teče“internet jmenuje) se světem je na Klínovci a prostě se někdy nespojíme. Není to výmluva! A díky tomu mě napadlo, jak bych tu bez toho žila. A nejen já tady. Jak bychom vůbec žili bez toho všezachycujícího propojení.
Třeba bychom si psali dopisy. Rukou. Umíte to ještě? Pošťáci by možná byli taky rádi. Místo hromad balíků z eshopů by vozili zase dopisy plné lásky a přátelství a pohledy z exotických míst nebo přání k narozeninám a svátkům.
A co ta proklatá „ksichtokniha“, jak říká můj přítel. Chybělo by nám to? Potřebujeme vědět, kdo je s kým ve vztahu, chceme sledovat, jak se kamarádi opalujou u moře, když my sedíme v kanclu a dřeme jak koně?
Tuhle jsme doma mluvili o „guglování“. Jak probíhaly některé debaty s návštěvami dřív? Přišla řeč na nějaký fakt, přemýšleli jsme, jak to, či ono bylo nebo je. Dobře jsme se u toho bavili. A dneska? Žádný hovor, který vás nutí vzpomínat, přemýšlet, zapojit mozek. Ne. Prostě si to „naguglíte“ a je po debatě. A taky po pěkném večeru, kdy se pobavíte a víc poznáte jeden druhého. A tohle je škoda.
Ale zpátky ke „zpoždění“. Zpoždění má taky mnoho významů a dopadů. Zpoždění vlaku v době mých středoškolských studií bylo požehnání. Nestihli jsme díky tomu písemku nebo zkoušení a omluva byla akceptována. Možná proto, že měl-li vlak zpoždění, zela škola prázdnotou, neboť jsme dojížděli, až na pár "domácích", všichni.
Oproti zpoždění vlaku je zpoždění menstruace nepoměrně víc stresující záležitost. Zejména jste-li ve druháku na vejšce a bez stálého partnera. Ovšem zase jiný druh zpoždění je pozdní příchod na přijímací pohovor do nového zaměstnání. V dnešní moderní době „ejčár“ rad a doporučení, se toto zpoždění podobá spíš životní tragédii.
Já osobně zpoždění nesnáším. Ráda chodím všude včas, protože si vážím času. Čas je asi to jediné, co je rozděleno mezi nás spravedlivě a je třeba s ním zacházet uvážlivě. A proto pro dnešek končím, ať si svůj čas užijete, jak vám libo a hlavně: Ať nemáte zpoždění. S ničím.
