Demeven!

Nazdárek všichni. Pro ty, kdo mě neznáte, jsem Pejsková. Dámedobrůtku nějak nestíhá. Je po včerejšku vyřízená. Moc to nechápu. Prostě bylo normálně „demeven“. Venku jsou hromady toho bílýho, co se dá v případě nouze i pít.

Včera to bylo divný. Kromě bot si navlíkla dlouhý klacky. Normálně mi je hází, ať je aportuju. No, já je spíš koušu a jí je zpátky moc nevracím.  Jo, a taky měla klacky v rukou. Ale ty taky neházela.

Bylo mi jasný, že „demeven“ bude dlouhý, protože měla v kapse hromadu dobrůtek. To jsem zahlídla, když jsem kolem ní kroužila „radostkolečka“, že se de. Ale chovala se fakt divně. Když už už chtěla vylézt na jednu tu bílou hromadu, zvonila jí ta placatá věc. Začala do ní mluvit a při tom s těma klackama lezla na hromadu. A najednou žuch. Proč si lehá? To děláme jen večer doma, když blbneme a drbe mě na břiše? Najedou měla ty klacky zamotaný do nohou nebo nohy do klacků.. Asi byla taky překvapená, trochu funěla, ale zvedla se a šlo se. Jupíí!

„Demeven“ bylo obzvlášť skvělý. Slunce svítilo, bílý bylo všude a skvěle se mi do toho skákalo. Jen Dámedobrůtku byla protivná, když jsem jí občas ten klacek na noze přisedla. Jo a pak taky, když jsme potkali nějakýho prcka uštěkanýho.  Rozběhla jsem se, že si pohraju. Panička pískala jak divá, tak jsem se teda, nerada, vrátila. Byl to podraz..přivázala si mě.  Chtěla jsem se znova rozběhnout, že si pohraju a Dámedobrůtku mě kupodivu stíhala. Normálně se vleče a najednou svištěla..ale taky pištěla a pak mě pustila. Haha…nevím, proč ty klacky nosí, když jí to překáží?

Prostě to byl príma den. Tak nazdar, jdu na místečko, taky se mi chce spát.