Hledá se ženich

Nastaly povodně, je tu předjaří! Tady nahoře se projevuje naprosto „nádherným“ počasím. Prší a fouká příšerný vítr. To se zas s Pejskovou budeme na kopci držet zuby – nehty a zuby - drápy.

Ale k ženichovi.

Nehledá se pro mě, ani pro mé dcery, ale pro paní Hafanou ze sousední vesnice. Vím o tom, protože je stejná rasa jako naše Pejsková. A tudíž by se nám informace o schopném ženichovi mohla hodit. Časem. Zatím je naše slečna ještě mladá a o tyhle záležitosti se nestará.  Zatímco paní Hafanová už je v letech a má nejspíš poslední šanci si užít a následně být maminkou.

 Vzpomněla jsem si v té souvislosti na vyprávění jedné mé kolegyně, která měla psa – kolii s papírově potvrzeným původem. Eduard bylo vznešené jméno tohoto hocha, který za svůj tehdy krátký život nepoznal radosti pohlavního života. Při jednom venčení byla kolegyně v parku oslovena neznámým mužem, zda by mu mohla poskytnout sexuální službu. Tedy ne ona, ale Eduard. A ne pro pána, nýbrž pro jeho fenku neidentifikovatelné rasy. Pán od fenky kolegyni sdělil, že mu nejde o čistotu rasy, nýbrž jen a pouze o to, aby jejich fenka poznala radosti mateřského života. Kolegyně nebyla proti a domluvili si rozmnožovací rande na druhý den v témž parku. Eduard však nadšení své paničky nesdílel. Poté, co se všichni čtyři sešli opět v parku, Eduard se ukázal jako pravý aristokrat. Vůči fence se choval velmi rezervovaně, a když se mu nastavila v milostné póze, tvářil se, že naprosto nechápe, co od něj čeká. 

Touha majitele fenky po štěňátkách byla možná ještě větší než její mateřské pudy, a tak se jal  vysvětlovat, a také trochu předvádět Eduardovi, co že to má dělat a jak se k celé věci postavit. Nemožné se stalo skutkem, Eduard odhodil své šlechtické předsudky a uchopil celou věc konečně za správný konec. Tedy ne věc, ale fenku. Ke zděšení obou pejskařů pochopil svou mužnou úlohu zrovna ve chvíli, kdy se oba psi ocitli uprostřed frekventované silnice. Následovalo logisticky poměrně náročně přemísťování v tu chvíli poměrně těsně propojených pejsků ze silnice na chodník. Účastnili se ho oba majitelé a tím, že z tohoto obrazu nevznikl žádný umělecký záznam, došlo k nenávratné kulturní škodě pro širokou veřejnost. Neboť ten pohled stál za to.

Konec je krásný. Po nějaké době obdržela kolegyně mailem fotografie krásných štěňátek, z nichž to nejhezčí se pyšní jménem Eda junior!