Prý rostou houby! Spousty!Kamarádi a známí se už týden na facebooku chlubí plnými košíky a dětmi držícími v ručičkách houby, které sotva unesou. Kdo by odolal takovému tlaku? Prostě musím ven a přinést nejmíň nůši hub.
A pak budu, jako správná hospodyňka, čistit, krájet, smažit, sušit, mrazit. Jooo! Už se nemůžu dočkat, až vyrazím do lesa. Chytla mě ta správná houbařská mánie.
Místní znalec lesů mi poradil, kam jít, kde sbírat, kam nechodit..No dobrá, dám na něj. I přes svůj orientační nesmysl jsem kupodivu našla ta správná místa, ale bez hub. Ani prašivka, prostě nic. Bylo to k uzoufání. Přece se nevrátím s prázdným košíkem! Našla jsem dva klouzky, tak jsem si říkala, že tu NĚCO prostě MUSÍ být. A bylo! Úchvatná malá mýtinka posetá mladými bedličkami. Ale ty byly! A bylo jich dost. Půl košíku jsem posbírala. Konečně úspěch. Hříbky to sice nejsou, ale kvantitativně se těm chlubílkům vyrovnám.
Doma jsem hned uvařila houbovku a k obědu hrdě zavolala přítele. Ten polévku snědl a pak šel obhlédnout zbytek mého úlovku. Prohlídku zakončil slovy: "Seš si jistá, že to jsou bedly??" A tu chvíli by se ve mě krve nedořezal! Letěla jsem pro atlas hub a kruci..to, z čeho jsem uvařila se až příliš nápadně podobala muchomůrce tygrované. Okamžitě se mi udělalo na omdlení. Následoval sled obrazů jak z akčního filmu. Šílená jízda do nejbližší nemocnice, výplach žaludku (mimochodem něco naprosto děsivého) a následné dvoudenní ubytování na JIP.
Nejen, že teď musím snášet nejapné poznámky všech sousedů o Maryše, opakovaná pozvání na houbovou polévku a narážky na mou snahu zbavit se partnera, ale navíc naprosto tutově vím, že houby "s chladičem" pod kloboukem už nikdy NE!
