Když někdo žije z úroků z vlastních v bance uložených peněz, je to v pořádku. Když ale někdo chce žít z úroků z půjčených peněz, je to lichva – ať už se banky a úvěrové společnosti tváří třeba jako spasitelé, jsou to jen a jen pijavice. Příznačné je slovo „úžera“, kterým se také lichva označuje.
Slovy „reálná ekonomika“ označujeme veškerou činnost člověka, která přináší prodejný výrobek, energii, nebo službu.
Podnikání s penězi v duchu hesla „peníze nesou peníze“ do reálném ekonomiky nepatří. Zato ale velice významně ovlivňuje realitu, ve které žijeme. Užírá ji.
Dnešní hospodářskou krizi mají na svědomí banky. Vysávají totiž finanční prostředky z reálné ekonomiky, neboť podniky musí platit vysoké úroky za půjčené peníze.
Problém Řecka, které dnes ohrožuje Evropskou unii jako takovou, má kořeny v zadlužení země neschopné již platit úroky z půjčených peněz. Půjčka, díky které můžeme splatit jinou půjčku, sice může být částečné řešení, pokud se všechny dluhy zaplatí z jediného úvěru s co nejnižším úrokem, který pak splácíme v rámci dohodnutého platebního kalendáře.
Ale i zde jsme svědky lichvy – tedy úroku z půjčených peněz.
Mnozí ekonomové říkají, že z krize nás vyvede pouze ekonomický růst. Ten se ovšem opírá o růst poptávky, a ta souvisí s koupěschopností. Jak ale mohou nakupovat ti, kteří jsou natolik zadluženi, že splátky úvěrů jim odčerpávají peníze potřebné na nakupování?
Úžera nakonec sežere všechny, dlužníky i věřitele.
Bohužel jsme i svědky toho, že lichvu podporují státy a vlády.
Co jiného je například návrh na školné na vysokých školách?
Vzdělání má přece sociálně emancipovat, a ne vyrábět dlužníky! Demagogické zdůvodňování prospěšnosti školného není nic jiného, než bankovní lobbying: v důsledku školného na které si student půjčí u banky bude mít banka další příjem – a opět z lichvy. Nemluvě o tom, že školné může být pro mnoho zájemců o vysokoškolské studium překážkou, kvůli které nejvyšší vzdělání mít nebudou.
Státy, vlády a v nich ministři financí a ministři průmyslu a obchodu musí začít hledat cesty k oživení reálné ekonomiky a zároveň všichni musíme hledat způsob, jak zatrhnout finančnímu sektoru „úžeru“, díky které se mezi nejbohatší dostávají ti, co žijí jen z půjčování peněz a ne ti, co vyrábějí a slouží. Je namístě ohlédnout se do historie a vzít si příklad z dob, kdy byl úrok jako takový zakázán.
