Odpovědnost z nás všech nikdo nesejme.

„Slušní lidé do politiky nejdou“, říká mi stále více lidí, a já stále častěji musím odpovídat: „Tak se smiřte s tím, že budeme mít neslušnou politiku a neslušné politiky.“ Situace je však mnohem vážnější. Nejde jen o současnou politiku.

Všude na světě se lidé rodí do nějakého právě platného rámce podmínek, pravidel, zvyklostí. Je-li v místě života člověka zároveň svoboda umožňující mu realizaci podle jeho představ, je naprosto přirozené, že člověk chce žít tak, aby prosperoval, aby sobě a svým dětem umožnil žít v co nejlepších hmotných podmínkách, lidově řečeno, aby rodina „byla za vodou“.

Jak asi vznikl tento příměr: být za vodou? Možná tak, že obrazně řečeno mnozí bojují s vlnami, a ti druzí už jsou na suchu a v bezpečí. Jenže …

V roce 1989 jsme si vybojovali návrat k občanským svobodám, ke svobodě projevu a svobodě podnikání. Bohužel mnozí tento návrat pochopili jako návrat k individuální svobodě, která umožňuje hlavně maximalizaci osobního zisku.

V ústavě amerického státu Severní Karolína najdeme slova: Častý návrat k fundamentálním principům je absolutně nezbytný pro zachování požehnaných darů svobody.

Co jsou to ty „fundamentální principy“?

Svoboda, ve které smějí všichni využívat svých znalostí a schopností pro své účely je udržitelná pouze když všichni zároveň dodržují pravidla správného chování. Individuální svoboda, po které přirozeně každý z nás touží, byla vždy a všude na světě přímo produktem převládajícího respektu k principům, které většina z nás zná, kterým se říká slušnost, poctivost atd. Na jedné straně tedy máme principy, a na druhé účelnost chování lidí, které směřuje k individuálnímu prospěchu. Svoboda však může být zachována jedině sledováním principů, a je ničena sledováním účelnosti (F.A.Hayek, 1973.) V rámci individuální svobody může každý z nás říkat: do politiky nejdu, to dnes slušný člověk neudělá. Jenže Česká republika není jen množinou individuálně svobodných, ale je zároveň komunitou, kde způsoby života jedněch ovlivňují životy ostatních. Kde se rodí nějaký rámec podmínek pro život, do kterého se rodí naše děti. Proto tvrdím, že situace je mnohem vážnější, než si myslíme.

Pro naše děti se pomalu účelnost stává principem.

Opravdu chceme, aby budoucí generace vyrůstala v takovém prostředí, které je produktem současné politiky?

Kruh se uzavírá: Slušní lidé do politiky nepůjdou, bude tedy neslušná. To nakonec povede ke ztrátě individuálních svobod, neboť neslušná politika může jen jediné: dovést zemi do chaosu. Ostatně zahraniční média už napsala, že Česká republika se propadá do chaosu. A z chaosu se rodí totalita. Blíží se parlamentní volby, ať už budou mimořádné, nebo až ty řádné v příštím roce. Mnozí říkají: stejně se nic nezmění, je to všechno jedno, prostý člověk nic nezmůže, ti nahoře si vládnou jak chtějí a budou si tak vládnout zase. Není to úplně pravda, vzpomeňme jen na „vykroužkování“ poslance a bývalého ministra Langra, kterého už ani voliči jeho ODS nechtěli. K tomu, aby lidé měli z čeho vybírat je však zapotřebí nabídnout kandidátní listiny, které výběr nabídnou. A slušná kandidátní listina bez slušných lidí nevznikne. 

Tak milí slušní, odpovědnost za budoucí stav naší politiky a tím i stav naší vlasti a životy našich potomků z nikoho z vás nikdo nesejme… Když vám někdo nabídne účast na kandidátní listině, přijměte nabídku kandidatury. Abychom už se konečně mohli za naši politiku a naše politiky přestat stydět.