Blíží se první přímá volba prezidenta, nervozita stoupá a množí se hlasy těch, kteří říkají: co mám dělat? Řešení přitom není příliš složité.
V přímé volbě hlavy státu má být zvolen ten, koho chce na prezidentském křesle nejvíce oprávněných voličů. Máme devět kandidátek/kandidátů. V přímé volbě je důležité myslet přímo. Veškeré taktiky, strategie, volební průzkumy, zmínky o volitelnosti a nevolitelnosti toho kterého kandidáta/kandidátky jsou zavádějící.
Existuje jediná poctivá občanská volba: dát svůj hlas v prvním kole tomu, koho chci na Hradě. Výsledek voleb, pokud se takto voliči zachovají, ukáže, kdo má největší podporu veřejnosti, nicméně velmi důležité je i pořadí dalších uchazečů o nejvyšší post ve státě. Neboť ukáže, jaké ideje, názory, myšlenky mají v populaci tu větší, tu menší podporu.
Nemohu-li si vybrat vůbec, k volbám prostě nejdu.
Menší zlo není dobrá volba. A tento postoj nechť uplatní všichni, kteří si v případě dvojice druhého kola řeknou: nechci ani jednoho z nich. Výsledný počet odevzdaných hlasů pro kandidáta totiž ukáže také míru legitimity prezidenta: zvolený deseti procenty nebo čtyřiceti – to je přece rozdíl.
Nežijeme v totalitě. Je poctivější říkat: to není můj prezident, toho jsem nevolil, než zkoušet všechny možné doporučované postupy, které v důsledku nevedou k normální, občansky odpovědné a etablované společnosti.
