Evropská unie čelí největšímu ohrožení své existence v historii.

Vyjádření premiéra Sobotky, podle kterého současná vlna migrace do Evropy může položit Evropskou unii, je třeba vzít vážně. EU v této chvíli z důvodu migrace prochází snad nejvážnější zkouškou své existence.  

A i když obecně platí, že při každém ohrožení je zapotřebí řešit hlavně jeho příčiny, v případě současné migrační vlny z Blízkého východu je nyní na prvním místě zabránění následkům, které by mohla přinést.

Můžeme očekávat nárůst sympatií vůči všem extremistickým a nacionalistickým politickým stranám, které budou těžit z jimi vyprovokované xenofobní nálady ve společnosti. Těmto silám vůbec nezáleží na pomoci obětem porušování základních lidských práv (z důvodů rasy, náboženství, národnosti, zastávání politických názorů, příslušnosti k určité sociální skupině) nebo pomoci obětem civilních válek. A upozorňovat na to, že každý z nás se může stát v těchto případech snadno také obětí, kdyby náhodou extremisté a nacionalisté ve vyspělých zemích ovládli politiku, je v této chvíli asi marné. Nezvládne-li však EU příliv emigrantů, zásadně to ovlivní průběh všech následujících voleb, a všem je snad jasné, že omezení svobody jako takové bude následovat. Do krize se tak dostanou nejen jednotlivé státy EU, ale demokracie jako taková.

Neočekávejme jako Evropané v tomto případě pomoc od USA, Ruska nebo Číny. Evropská unie je pro tyto státy konkurentem, a jakékoliv oslabení EU jen přivítají. Jenže zvládnout problém současné migrační vlny na druhé straně lze jen společným postupem všech světových vyspělých zemí. Je na místě připomenout, že investice kapitálu do zemí, ze kterých k nám dnes přicházejí běženci, a to jak nákupy půdy, těžna surovin, technologie, které na velkých plochách zničily malé zemědělce atd. vykořenily místní obyvatele z tradičního způsobu jejich života. Koloniální éra nepřispěla k rozvoji zdrojových zemí, které poskytly základ bohatství nejvíce Velké Británii, Francii, ale i Německu, Španělsku a Portugalsku nebo Belgii. Naopak, zastavila jejich přirozený rozvoj a růst. A současný zápas o místa kde leží velké zásoby ropy (v pozadí je i USA), který je hlavní příčinou islámské krize, s tím souvisí.

Stabilizace zemí, ze kterých do Evropy proudí statisíce běženců, je nyní na prvním místě. A protože této stabilizace problémové země samy nejsou schopny, musí pomoci mezinárodní společenství. Na prvním místě pak Evropská unie, a to společnými silami všech členských zemí. A bude to hodně drahé. Jako vždy, když se platí za chyby, které se staly v minulosti. Nechceme-li však, aby náš chybný postup dnes nedopadl na naše děti, musíme jednat. Pokud v tomto případě EU selže, ukáže, že není schopna ubránit samu sebe před jakýmkoliv ohrožením, které zákonitě přijde v budoucnu. Pak bychom možná i my, obyvatelé Evropské enie, hledali cestu někam, kde by se dalo přežít. Jenže už by takové místo pro naše životy také nemuselo být k dispozici.