V záplavě planých a marných slov dr. Ratha při jeho osobní parlamentní obhajobě bylo jím samotným řečeno také něco nesmírně závažného. A zároveň to, co si myslí většina národa.
„David Rath žádný úplatek nevzal“, tvrdil obviněný poslanec a jakoby mimochodem pak dále přiznal:„I v nekompletním torzu spisu najdete spoustu vět a slov o tom, že peníze na volby, financování voleb," řekl bývalý středočeský hejtman. ČSSD se ústy předsedy Sobotky ohradila, ostatně nic jiného se čekat nedalo.
Ať už je pravda to, co tvrdí dr. Rath, nebo předseda ČSSD Sobotka, tedy i když bychom uvěřili, že vedení strany nemělo tušení, že její přední člen a hejtman pokoutně shání peníze na volby, slova donedávna předního člena České strany sociálně demokratické si lze vyložit jediným způsobem: v ČR si parlamentní strany nezákonně shánějí peníze na vlastní volební kampaň. A vykrádají při tom veřejné rozpočty, ba možná i evropské fondy. Jakoby D. Rath řekl: já nebral peníze pro sebe, já je bral pro vlastní stranu – a ona mne za to hodila přes palubu…
O tom, že si parlamentní strany pomáhají k penězům na volební kampaně všemi možnými způsoby už všichni víme své: ty stamiliony na plakáty, billboardy a volební tiskoviny a další výdaje včetně volebních gulášů rozhodně nepocházejí jen ze státního příspěvku za hlasy obdržené v minulých volbách. Na tak bombastické kampaně by stranické pokladny nestačily ani kdyby členský příspěvek dosahoval výše desítek tisíc.
V kauze bývalého ministra Drobila se mluvilo o penězích, které bylo třeba na zajištění politické kariéry.
Karel Schwarzenberg říká: Kdo chce uspět v politice, potřebuje jen tři věci: peníze, peníze a peníze.
Česká republika potřebuje nový zákon o financování politických stran. Potřebuje takový zákon prostě proto, že v parlamentní demokracii politické strany zrušit nelze. Byť by se to mnohým líbilo…
V parlamentní demokracii se mluví o demokratické soutěži politických stran, které ve spravedlivých volbách usilují o voličské hlasy. Pokud ovšem taková politická soutěž není férová, pokud strany nemají rovné podmínky, nemají ani občané rovný přístup k moci. A parlamentní, neboli ZASTUPITELSKÁ demokracie je o tom, že výkon moci zákonodárné i výkonné svěřují občané parlamentu a potažmo vládě na základě výsledků svobodných demokratických voleb.
Jestliže však jedni mají přístup k penězům a mohou si i nakrást desítky milionů na kampaň, a druzí jdou do volebního boje poctivě a jen za peníze, které získali poctivým a transparentním způsobem, jsou znevýhodněni právě ti poctiví občané a voliči stran, které nekradou! A takový stav má do demokracie daleko.
Přemysl Rabas, lídr Strany zelených v Ústeckém kraji má za hlavní heslo volební kampaně Masarykova slova: „Nebát se a nekrást!“
I když to na první pohled vypadá naivně, je třeba nebát se jít do politiky s poctivostí – věřit, že přece jen platí, že jen s poctivostí nejdál dojdeš. A nekrást je mezi slušnými lidmi samozřejmé.
Chci věřit, že jednou přestanou platit i slova Karla Schwarzenberga, a že lidé začnou přemýšlet o tom, zdali si jejich hlas někdo nekupuje, zdali nezačínají zase věřit rádobypolitikovi, který dělá politiku jen díky tomu, že na to má peníze.
Chci věřit, že český občan a volič nadřadí poctivost a kvaltní politický program nad peníze.
Chci věřit, že český občan a volič už brzy začne rozlišovat mezi stranami, které voliče ohlupují za peníze mnohdy nakradené, a mezi těmi, kteří o boji s korupcí jen planě nežvaní, ale vskutku s ní bojují.
