Dívám se na podvečerní rozhovor ČT24 s poslancem za KSČM Alexandrem Černým, a moderátorka pokládá otázku: „Pane poslanče, nemohu se vzhledem k dnešnímu datu 21. srpna nezeptat, jak se cítíte každoročně v tento den?“
Pan poslanec má možnost odmítnout a odsoudit srpnovou okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968, invazi pod velením Sovětského svazu, ale neudělá to. Místo jednoznačného odmítnutí kroku, který přinesl ztráty na životech a mnoha lidem zásadně změnil život komunistický poslanec kličkuje, hovoří o složitosti historie, zmiňuje osvobození Československa Rudou armádou v roce 1945, hovoří o pozitivech svazku a spolupráce komunistických zemí.
Tento rozhovor mne opět utvrzuje v názoru, že dnešní KSČM se od předlistopadové KSČ příliš neliší.
Velmi bych si přál, aby se komunisté vyrovnali s temnou minulostí své strany z dob před listopadem 1989. Velmi bych si přál, aby se z KČM stala skutečně demokratická levicová strana distancující se od podílu na totalitním režimu. Taková strana by byla volitelná velkou částí naší veřejnosti a spolu s ČSSD by lehce vytvořila levicovou vládu.
Jestliže však uvnitř KSČM panují názory podobné těm, které projevil pan poslanec Černý v televizním rozhovoru, jsou stále na místě obavy před umožněním komunistického podílu na moci. KSČM nejen že jednoznačně neodsuzuje srpnovou invazi, ale neodsuzuje ani současnou praxi ruského režimu, znázorněnou rozsudkem nad členkami kapely Pussy Riot. Věznění za politický názor prostě komunisté stále považují za záležitost, ke které se nebudou vyjadřovat.
Dnešní rozhovor s poslancem Černým mne jen utvrdil v názoru: ještě stále nenastal čas k návratu komunistů mezi demokratické strany, a to i navzdory nepřijatelnému chování ostatních dnešních parlamentních stran a některých jejich jedinců, kteří demokratické politice dělají jen ostudu.
