Koronavirová přehlídka sobců nejen na sociálních sítích mě nepřestane udivovat. Ale pořád věřím, že nějaké zbytky empatie ještě v sobě dokážeme vydolovat...
Po dlouhé době mohu s klidným svědomím říct, že podporuji rozhodnutí naší vlády.
Byť leckdo prská kolem a vyčítá....
že se už dřív mělo udělat to či ono
že jsou to jen politické hrátky
že je to jen chřipka
že kouření zabíjí víc
že Edgoran zatím to či ono...
a mohl bych pokračovat do nekonečna.
Jako živnostník jsem hodně spojen se školou a už nyní musím řadu nasmlouvaných akcí rušit, budu se muset zařídit nějak jinak a rozhodně se to neobejde bez komplikací. Ovšem chápu, že kapacity našich jipek jsou omezené, stejně tak jsou omezené počty plicních ventilací. Jestli si na situaci Andrej Babiš, nebo kdokoli z našich politiků honí politické body, je mi celkem ukradené. Nejsou mi ovšem ukradení staří, ani nemocní, kteří budou s velkou pravděpodobností potřebovat pomoc. Není mi fuk moje čtyřiasedmdesátiletá nemocná maminka, ani nikdo jiný. Budu si tedy muset s nastalou situací nějak poradit. Pokud tím zachráníme ( a že to tak vypadá, lidské životy), poradím si dokonce rád...
Fascinují mě lidé, kteří se na sociálních chlácholí tím, že to zasáhne jen ty staré... Asi už nemají ani svou bábu, ani dědka, ani rodiče (nebo je nemají rádi) a sázejí přitom na šťastnou hvězdu, že jim se nemoc s ničím nezkomplikuje.
Já bych mnohem radši sázel na úplně prostou lidskou solidaritu. s tou už se prošlo i většími průšvihy než je tento. Ale bez ní, se budeme plácat jak nudle v koronavirové bandě od průšvihu k průšvihu.
Panika jistě není na místě. Spolupráce srdce a rozumu však ano.
Díky a ahoj Filip.
