Korektně, nekorektně po nějakém času o domovu. Taky o tom, že věci jsou většinou takové jako si je uděláme a nemá cenu nad tím pak brečet. K lepšímu běh věcí nemění fňukání, ale nápady a jejich realizace.
Zažil jsem Plzeň šedivou a špinavou v době normalizace.
Zpitou svobodou doslova i obrazně v letech devadesátých.
I jinou než dřív teď v novém miléniu.
Vždycky měla dvě tváře. To je setrvalý stav, jen se ty masky mění. Pod šedivou maskou normaliuzace jsem zažíval nejlepší bigbíty, fronty před knihkupectvím při čtvrtečním čekání na knižní novinky. No řekněte, nepřijde vám doba, kdy jste mohl debatovat o poezii a nevypadat jako kretén jako zlatej věk ?
Nikde žádnej Babiš, a na to že v Kremlu ( až do Gorbyho časů) sedí zmetek panovala skoro stoprocentní shoda.
Stejně tak v devadesátkách. V té všeobecné euforii tady samozřejmě byla halda náměstků převlečená za podnikatele. Řada novejch ranařů co komunální politiku využívala způsobem, že by se Míša Corleone musel stydět. I nějaká ta dovezená mafie si sem našla cestu.
K Bavorákům kousek" za čáru" jsem se sice mohl jezdit dívat, nejenom na ně mlsně zírat přes dráty sjezdovek na Železný Rudě. Nicméně pořád jsem jim jejich svět záviděl. Dokonce víc než dřív, protože mi docvaklo, že to tady nikdy takhle nepůjde. Nemáme tady totiž žádný Bavoráky ( mimo těch na čtyřech kolech, nebo mixnutých ve sklenici)
Plzeň dneška je jiná. Plná cizinců. Nejedná se jenom o turisty, nebo uprchlíky před válkou na Ukrajině. Jsou tu tisíce agenturních zaměstnanců. Taky dost bývalých agenturních zaměstnanců. I z těch se rekrutuje jedna ze sort bezdomovců co nám tu pak pěkně hoří. Tohle dřív taky nebejvalo.... Místním koloritem se pak stávají řidiči v kolejišti a čím dál hustší osobní doprava jako celek. Na spoustě míst se už ani nedá zaparkovat a pořizovat si byt bez parkovacího místa je průšvih.
Ale nedá se říct, že by se o dílo našich předků nepečovalo. Město kulturně žije. Sláva našeho piva jede přes štěkající karavanu zpochybňovačů z ostatních koutů republiky vesele dál. ( Je úplně jedno pod jakým investorem. Kdyby se každá privatizace povedla tak jako ta Prazdroje mohlo by si Česko výskat. ) O památky nemovitého charakteru se bolševik takhle nestaral ani v nejdivočejších snech...
Nakonec je pořád stejná i v tom, že naděje tady nikdy úplně nezhasla. Loni jsem se u piva bavil s jedním z našich mladých komunálních politiků. Stěžoval jsem si na bordel co tu dělají právě agenturní pracovníci. Že by stálo za to víc tlačit, víc zakazovat... Co mi na to řekl ? "Já bych nic nezakazoval. Já bych jen povinné zavedl kvótu, že sem agentura musí přivézt určitý procento ženskejch. To by je zklidnilo." Když byl s kámošema makat několik měsíců v cizině se tam taky párkrát choval jako vylitý zvíře. A oni jsou tady ještě dýl. "Já bych jim zkrátka přivez ženský a bylo by..."
