Tma mastná po špekáčku

Čtvrteční malování slovy a praskání ohně pro náhodné i stále návštěvníky. Za vaše vzpomínky z letních nocí budu moc rád...

V odlesku kroutících se plamenů a symfonii praskání ohně, cvrčků a křídel netopýrů umí ta tma obejmout tak něžně, že....

ten malej kluk, zase věří na všechny pohádky. "Mami já si opeču ještě chleba...", zkouší nevědomky prodloužit tu chvíli, protože za pár desítek let už svět nebude tak v pořádku. Vždyť tátův obličej na kterým dneska plameny kreslí úsměv za úsměvem, se bude už trošičku ztrácet ve tmě, ke všem ohňům navždy zády....

Ale dneska je táta ještě tady... "Máme tady ještě dva, opeču nám  je, skoč mi Fildo ještě pro jedno..." Pro jedno se chodí kolem stodoly na dvůr, pak na verandu a do sklepa. Cestou kolem stodoly si svítím jenom baterkou. Už jsem velkej a vím, že strašidla nejsou ( ale ještě ne natolik velkej abych přijal poznání, že jich je vlastně spousty...) tak tomu stínu u studny co divně natahuje pařáty nevěnuju pozornost... "Cvak" a světlo u domu zavrní, naláká můry a zažene stvůry... :)

Za pár let zjistím, že pivu ze sklepa se nic nevyrovná. Jakoby pochytilo mimo toho vlkého chladu i kousek něčeho, co sebedražší lednička nemá a nemůže dát. Ale dneska se tu ten šťastnej kluk s hubou mastnou od ucha k uchu nebude moc zdržovat, musí za tátou a taky za tím buřtem co mu tam někde nad ohněm už určitě syčí.....

https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754359

https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754564

Doufejme, že sem dneska nezabloudí Láďa Větvička bo s Romanem zápolí o toho Moraváka tisíciletí či co... Písničku vůbec nedoporučuji drsňákům, její poslech nemusí přežít :D

Díky a ahoj Filip...