Je smažák naším národním jídlem ?

Pořád se tady řeší nějaké prkotiny, které nemůžeme ovlivnit. Pojďme se pověnovat něčemu skutečně vážnému....

Není tomu dávno, kdy jsem slíbil odtajnit odpovědi na další otázky kolem naší národní gastronomie. Zaplnit bílá místa na mapách a sejmout pásky z vašich očí. 

Prvním, pro mnohé z nás překvapivým faktem je, že tradiční rybou našich řek byl z hlediska historie ještě nedávno .....  losos. Ryba za kterou dneska platíme slušné peníze v nich migrovala několikrát ročně . Jelikož bylo poměrně snadné ji chytat, stala se nedílnou součástí naší kulinární tradice. No, a pokud je dneska taková poptávka po jídlech z něj připravených ( v číslech prodejů válcuje nejen kapry a pstruhy, ale dokonce i candáta ) ,  možná je to vlastně nějaká geneticky podprahově předávaná informace z historie, která nás pudí k jeho konzumaci. 

Co možná některé z vás překvapí, že v dobách vlády Karla IV.  si dokonce chudina vymiňovala, že jí losos nesmí být servírován víc, než dvakrát týdně. Zkrátka, už ani ten Pinďa to tady nežral...

Stejně tak, je pro mnohé překvapivým faktem , že k naší kulinářské tradici patří rovněž šneci, nebo raci. 

Sám třeba velice rád používám maso kapounů, byť sehnat vykastrované kohouty už dávno není žádná samozřejmost. 

Kdo z vás mě kdy v podzimních a zimních měsících alespoň virtuálně navštívil  na výuce ....  tak ví, že velice rád pracuji i s dnes již polozapomenutými druhy ovoce či zeleniny. Na takové kdoule mám pak docela slušnou úchylku a naučil jsem se z nich opravdu hodně laskomin.

Ale abych abych se vrátil k tématu co je a co není naše národní kuchyně.... Samozřejmě  tento pojem byl ovlivněný nejen průběhem času, ale rovněž tím v jaké společenské vrstvě se člověk nacházel. Zatímco jídelníčky šlechty a měšťanů neměli často daleko k skutečně opulentním hostinám, jídelníčky chudiny a poddaných pak byli mnohem prostší.

Obilné kaše, sušené ovoce, chléb... Inspirací směrem k dnešku by pak mohla udržitelnost potravinového systému z pohledu plýtvání. To co si všeobecně dovolujeme vyhodit, nebo kupovat navíc jen tak pro strýčka příhodu.... Z toho by se ještě moje milovaná babička obracela v hrobě. 

V průběhu historie byla taky kuchyně našeho regionu ovlivněná třeba faktem jak dostupné, či drahé bylo koření.... Víte třeba o tom, že jste ho mohli používat jako platidlo ?

Čemu určitě hodlám věnovat samostatný blog je pak kuchyně Rakousko-Uherské monarchie, která to čemu říkáme dneska Česká kuchyně ovlivnila nejvíc. 

A co na závěr ? Je, nebo není smažák naším národním jídlem ? 

V našich restauracích , hospůdkách a hladových oknech dlouhodobě ovládá tabulky prodejů. Děti pláčou a dospělým se ztrácí úsměv když ho nenajdou v nabídce.  Cizinci si taky mlaskají když jim ho nabídnete...

Navíc je to nezdravé a sakra dobré...

Dá se to udělat i pěkně, nemusí jít o smradlavou hnusotu z přepáleného oleje..

Zbývá tedy jen zodpovědět důležitou otázku jaký sýr smažit.... 

To bych ale klidně nechal na preferencích  každého z nás . Já mám nejradši smažený hermelín....

Inu, stejně jako docent jídlo si myslím, že není co řešit. Můžeme smažák na naše národní jídlo počátku 21. století naprosto  v klidu pasovat...

A písnička ? Ta nemá s blogem nic společné, ale klip mých oblíbenců je pár hodin starý ( tedy maldý) a voní novotou...