Smrtelné hříchy a blafy školních a závodních jídelen

Jídlo.... Společné téma, protože je to jedna z našich základních potřeb.... Společné stravování a jeho forma  ... Pozůstatek kolektivizace, nebo ne ?

Zná to drtivá většina z nás.... Traumata ze stravování ve školních jídelnách, menzách, podnicích....

Nejhorší je, že ti nejméně vinní  z nás ...  jsou opět jen oběti, bez naděje a šance změnit svůj osud .. Ve vzpomínkách si vybavuji, je to skoro jako včera ....  Odcházím z fronty u výdeje školních obědů pod dozorem drába (rozuměj učitele) a přemýšlím jak se zbavím nevábné hmoty na podnose, nebo polévky, pokud hodlám hmotu risknout....Protože polévka se u nás v jídelně sníst musí, bez toho mě domů nepustí a budu tady zavřený navždycky. 

Taky vzpomínáte ?

Nenávist k luštěninám

Luštěniny jsou zdravé a proto se jich má jíst hodně... Jsou taky zatraceně dobré. Ale na to jsem i já sám musel přijít až v pozdním věku. Musí se ovšem umět udělat....  Hrachové kaše, čočky a podobné výtvory s vizuálem, že už je před námi někdo jedl ovšem jinak než nenávistí k jejich konzumaci skončit nemůžou ...

Ryby

Kdybych byl tenkrát býval Pepa Melen randil bych od pátý třídy  se všema spolužačkama a ve volnejch chvílích zpíval ... " Néé, rybu nééé... Já jsem v tom nevinně... Tak prosím rybu ne... !!!!! "  Hnusné , sračkoidní filé které nám bylo servírované si totiž nic jiného nezasloužilo ...

Uho neumím, ale dáme všude kam to půjde a kam to nejde....nalijeme ho tam taky 

Univerzální hnědá omáčka. Věc, s kterou když si kuchař vyhraje naplní chuťové pohárky blahem a taky se na ní  pěkně kouká.

Ta nahnědlá močka, kterou u nás byl personál schopný nalít pomalu i na Zemblábu ovšem nemá s precizně provedeným " Uhem " nic společného.

Dneska je koprovka ? Blé... Fuuuj ...

Tak vážení, tady si přihřeju vlastní osobní polífčičku. Koprovky, kulajdy a nejrůznější variace na podobná témata jsou dneska nejen asi nejoblíbenější položkou našeho jídelníčku doma .( Hned po řízku tedy, alespoň co se mě týče. Ale pssssst.)  Od doby kdy jsem se je naučil skutečně vařit jsou nedílnou součástí mé vlastní profesní prezentace. Na všech úrovních. V restauračním, bistro, degustačním či soutěžním provedení....  Prostě proto, že koprové olejíčky, redukce, prachy, nebo čerstvý kopr sám jsou zkrátka neskutečně vděčné a když je umíte odchází strávník s boulemi za ušima, že musíte ubourat futra aby prošel ven,

Odpustek ? Buchtičky se šodó ...

Opět si myslím, že tento "odpustek" fungoval a funguje univerzálně. Byť s vinným šodó neměla nikdy pudingová hmota na přelití nic společné. Bohatě pocukrované pak zůstávají buchtičky jednou z nejoblíbenějších položek poledních menu i v běžných restauracích doposud.

Komu čest, tomu čest ...

V posledních dekádách jde nahoru i úroveň školního a závodního stravování. Zvlášť ve školním stravování, které je svázané celou řadou nepřekročitelných regulí a v neposlední řadě také tabulkovými platy ...  je to doslova boj o každý centimetr vpřed a vzhůru. Vykoupený tvrdou prací, chtěním a potřebou víc dát než dostat . Smekám virtuální klobouk před každým kdo v tom jede a jde do toho srdcem a poctivě. 

Diskuzi nechám mimořádně otevřenou, protože k tomuto typu blogu patří. Díky všem za čtení a pěknou neděli.