Asi ani jedno. Dějiny skutečně nejsou tak černobílé jak si někdy přejeme. Zkrátka je to fakt, o kterém můžeme diskutovat, ale již nepůjde změnit.....
O vládě Habsburků v Čechách toho bylo napsáno již tolik. Mylnou představou většiny lidí dodnes zůstává, že Habsburkové si nárokovali Český trůn až po Bílé hoře. Stejně tak zůstává v mysli mnohých zapomenuto několik dalších milníků jejich vlády, které chci připomenout, nebo osvěžit.... Kdy jindy, než v červenci, kdy si připomínáme předehru k jejich dlouhému panování našim zemím, dynastické dohody Jagellonců a Habsburků, od jejichž uzavření uplyne 505 let....
Bitva na Moravském poli .
Ještě dávno před zmíněnou událostí proběhl samotný nástup Habsburků na Evropskou scénu. No ano, byli v tom opět namočení Češi. Rivalita s Přemyslem Otakarem II. a válka o Rakousy a Štýrsko proti sobě svedla na bitevním poli tři královské pomazané hlavy. Rudolfa I. Habsbuského, Ladislava IV. Kúmána a proti nim se postavil Český král řečený železný a zlatý. Nešlo také o nic méně než korunu Svaté říše římské. Do jejího čela byl Rudolf zvolen především proto, že byl shledán slabším a snadněji ovladatelným než Přemysl Otakar II. Nikoho z kuřfiřtů, tehdy nenapadlo, jak velkého omylu se dopouští, a jak moc dominantním se rod Habsburků na další mnohá staletí stane pro Evropské dějiny. Český král padne na Moravském poli poset ranami, kousek od bojiště, kde před pár lety porazil Uherského krále Bélu IV. Tentokrát ale šťastná hvězda zasvítí Habsburkovi, a zdá se že bude svítit na věky.
Bojiště samotné se nachází na území dnešního Rakouska, blíž k Bratislavě, než Brnu....
Bílá hora a třicetiletá válka.
Nedávné obnovení Mariánského sloupu v Praze ukázalo, že se dokážeme o událostech z první poloviny sedmnáctého století stále hádat. Z mého pohledu nezvítězilo ani dobro, ani nebylo adorováno zlo. Nic takového v nejstrašnějším konfliktu, který kdy Evropu postihl ( počty mrtvých následky válečných útrap, hladomorů a nemocí procentuálně převyšují počty obětí Světových válek minulého století.) ani neexistovalo. Zvlášť druhá polovina konfliktu se vyznačoval tím, že armády se přesouvaly ať již vlastním, či nepřátelským územím ve snaze najít ještě nevyrabované a nevymřelé vesnice ve snaze uživit se. Často jim bylo úplně jedno, jestli drancují katolická, či protestantská města. Utrpení civilního obyvatelstva dosáhlo neskutečné úrovně.
Národnostní a náboženský útlak.
Samozřejmě i toto jednání bylo poplatné době. Náboženský smír byl zvlášť v době Pobělohorské v nedohlednu. Exodus z Českých zemí byl obrovský. Konfiskace majetků, spousta krve a křivd. Nicméně, netřeba pochybovat o tom, že při opačném výsledku nejen Bitvy na Bílé hoře, ale celých válečných snah těch let, proběhlo by to samé v opačném gardu. Největší chybu novodobějších dějin Monarchie vidím v odmítání federativního uspořádání včetně Čechů. (To už tu dávno vládla místo Rakouských Habsburků Habsbursko- lotrinská dynastie).Když se o ní ( o federaci) začalo uvažovat, byl již "Žalář národů" neodvratně předurčen ke svému konci.
Český národ povětšinou hodnotí tuto dobu jen jako dobu temna. Nicméně odečteme li vliv Jiráskových děl na naši národní paměť, na počátku dvacátého století tu stál náš národ připraven řídit si sám věci veřejné. S vycizelovaným jazykem, vlastní vrstvou inteligence. Mnoho jiných malých porobených národů světa přestalo úplně existovat. Sice v područí Habsburků, ale měli jsme šanci se rozvíjet, byť opět často vykoupenou krví.
Klasické novodobé obrozenecké mýty se týkají třeba i stavby Národní Divadla. Skutečně jsme si na něj nevybrali po drobných do čepice. Císařská rodina a šlechta (zdaleka nejen Česká) poskytla největší část prostředků na jeho dokončení.
1866
Tento rok zamíchá dějinami Evropy a odehrál se v Čechách. Prusko-rakouská válka vyvrcholí největším bojovým střetem na našem území v Bitvě u Hradce Králového. Právě Prusko svou výzbrojí a dynamikou rozvoje odebere Mocnářství roli hegemona Německy mluvících národů. Německému sjednocení, expanzi a Světovým válkám již nic nestojí v cestě.
Těším se na případné komentáře, díky a ahoj Filip.
