O bolesti

Někdy je asi třeba naučit se s ní žít, někdy je třeba vzít ji i na milost. Ostatně až jednou nebude, nebudeme ani my...

Snad každej nějakou má...A jak napsal Goethe "Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní".

Ale není bolest jako bolest.

Hnusná a odporná, způsobovaná člověku člověkem. Se záměrem ubližovat. Válka, mučení, deviace duše i těla. Temná stránka toho býti člověkem.

I tam ale Goya našel umění... a umění z nás dělá lidi.

Ale neomlouvá.....

A pak je bolest která nás učí.

Kryl tvrdil, že pokoře a já nemohu nesouhlasit...

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat.
Děkuji, děkuji za nezdar,
jenž naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly.
Děkuji, děkuji, děkuji.

Jiný z mých hrdinů Bukowski napsal " Necítit bolest, neznamená necítit už nic, každá z našich radostí je smlouva s Ďáblem"

Já bych snad jen nám všem popřál jen její únosnou míru a zahrál nám na krásně nostalgickou notu.